Docent Robert Čep: "Vysokoškolský pedagog musí být jednou nohou ve firmě"

V květnu 2018 proběhne jmenování tří nových profesorů Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Docent Ing. Robert Čep, Ph.D. z Fakulty strojní zakládá vzdělávání studentů na zkušenostech z praxe a na budoucím uplatnění studentů oboru strojírenská technologie. V rámci vědecké činnosti na univerzitě publikuje velké množství článků a je autorem nebo spoluautorem několika patentů, prototypů, software a ověřených technologií, které využívají firmy nejen z regionu. Více o jeho práci i životě najdete v našem rozhovoru.

Na Fakultě strojní VŠB-TUO jste vystudoval obor Strojírenská technologie. Co bylo prvotním popudem, který vás vedl tímto směrem?

Pocházím z rodiny, kdy jedna část byla řeznická a druhá strojařská. I když dědeček z matčiny strany chtěl, abych se dal na zvěrolékaře, rozhodla touha stát se strojařem po otci a dědovi z jeho strany. Proto u mě byla strojařina jasná volba. Na počátku studia jsem si nikdy nemyslel, že bych to mohl dotáhnout až na vysokou školu. Už na střední škole jsem pracoval ve strojírenské společnosti na prázdninových brigádách a tak jsem vlastně položil základy své budoucnosti. Až kamarád, se kterým jsem seděl v jedné lavici od první třídy základní školy a poté i na vysoké škole, říkal, že jde na univerzitu do Ostravy. Tak jsem se rozhodl jít s ním.

Začátky byly trochu složitější. Protože jsem absolvent střední průmyslové školy, dala mi zabrat matematika a fyzika. Ale zase v technických předmětech, jako je technické kreslení nebo technologie, jsem měl navrch a velmi dobré základy ze Střední průmyslové školy v Uničově. Dali jsme se dohromady s kamarády a vzájemně jsme se doplňovali a pomáhali si. Ale nejúžasnější na celém studiu byly jednoznačně koleje. (smích)

Na Katedře obrábění, montáže a strojírenské metrologie jste dokončil habilitační práci a nyní se chystáte na jmenování profesorem. Jaké z toho máte pocity?

První pocit byl samozřejmě nadšení a uspokojení z dobře vykonané práce. Uvidíme, co bude, až budu skutečně jmenován prezidentem České republiky. Teď se to dá těžko popsat. Ale zatím cítím velký závazek. Člověk musí předávat zkušenosti dál, nejen studentům, ale také mladším kolegům.

V rámci fakulty zastáváte funkci proděkana pro personální rozvoj, doktorské studium a externí pracoviště Fakulty strojní. Jaké povinnosti tato pozice obnáší?

Mám na starosti obě externí pracoviště fakulty: Centrum bakalářských studií Šumperk a pracoviště v Uherském Brodě, kde zaštiťujeme výuku. Dále zajišťuji kompletní agendu studentům doktorského studia a v neposlední řadě vedu habilitační a jmenovací řízení na fakultě, přijímání nových pracovníku a podobně. Pozici zastávám už skoro sedm let.

Věnujete se širokému spektru témat, jako jsou materiály obráběcích nástrojů, zkoušky řezivosti obráběcích nástrojů nebo testování obráběcích nástrojů při přerušovaném řezu a další. Snažíte se kromě akademické půdy působit i v praxi?

Určitě. Dle mého názoru musí být vysokoškolský pedagog jednou nohou ve firmě. Velkou část diplomových prací se snažím zaměřovat na skutečné problémy firem, zajišťuji studentům exkurze, řešíme projekty kolaborativního výzkumu s firmami i jinými výzkumnými organizacemi a univerzitami. Posláním vysokoškolského pedagoga je učit studenty poznatky z praxe.

Jakým tématem jste se zaobíral v rámci své inaugurační přednášky?

Přednáška na téma „Integrita povrchu při implementaci moderních technologií obrábění“ v sobě zahrnuje všechny oblasti, kterými se zbývám, a také celou řadu dalších. Jedná se o tak širokou oblast, že nikde není uvedena žádná přesná definice, co daný pojem znamená. Snažil jsem se udělat historický průřez oborem až po současnost a trendy do budoucna. Co všechno do něj spadá, jak se dá hodnotit, atd.

Práce pedagoga zahrnuje kromě učení studentů také vědeckou publikační činnost. Zabýváte se v rámci článků stejnými tématy, jako v praxi a na akademické půdě?

Obor integrita povrchu je tak obecný, že se do něj skryje celá řada témat. Ať už se jedná o vlastní obrábění, měření, vyhodnocování, skryje se tam i statistika, hodnocení povrchu a další.

Když jsem začal na Fakultě strojní studovat doktorát, přišel můj školitel docent Vladimír Vrba s návrhem řešení tématu, kterým se v podstatě nezaobíral nikdo jiný a ve světě byl téměř nerozšířen. Začali jsme obrábět řeznou keramikou. Tímto způsobem obrábělo strašně málo firem, a to se navíc zaměřovali jenom na litinu. My jsme tímto způsobem začali obrábět všechno a navíc i v podmínkách přerušovaného řezu, což byla v roce 2000 absolutní novinka. Unikátem je také na katedře obrábění, montáže a strojírenské metrologie vyvinutý přípravek pro simulaci přerušovaného řezu. Naše články zaměřené právě na toto téma jsou citovány odborníky z celého světa.

Spolupracujete v rámci užití řezné keramiky také se společnostmi z praxe?

Ano, dokonce se dvěmi. Jedna z nich Saint-Gobain Advanced Ceramics, s.r.o., jediná česká společnost vyrábějící keramické řezné nástroje dělala téměř všechny experimenty u nás. Později však změnila majitele a bohužel utlumila výrobu břitových destiček. V rámci projektu GAČR jsme testovali přes 40 druhů keramických destiček z celého světa. Na základě výsledků pak vznikaly habilitační, disertační i diplomové práce. Mohli jsme se opřít o výsledky uvedené v článcích i graduačních pracích a vyústilo to až v mé jmenovací řízení.

Pro druhou společnost, Pramet Tools, s.r.o. ze Šumperka, jsme testovali nástroje ze slinutých karbidů. Ve spolupráci jsme vyvinuli vylepšený simulátor přerušovaného řezu i inovovanou metodiku testování. Tuto zkoušku pak společnost převzala za svou a uvádí výsledky z testů ve všech svých katalozích u nástrojů na hrubování nebo přerušovaný řez s tím, že byla použita metodika vyvinutá naší univerzitou.

Čeho si nejvíce ceníte na práci se studenty?

Rozmanitosti. Ani jedno cvičení v rámci jednoho tématu není stejné. Jsou tam jiní studenti, absolventí z gymnázií, průmyslovek, učňovských oborů. Nejraději mám studenty, kteří mi tak trochu připomínají mě z dob studia. Ne uplné jedničkáře, trochu urýpané rošťáky, ale s úctou k pedagogovi (smích).

Snažíte se už při bakalářských pracích se studenty řešit skutečné problematiky ve spolupráci s oborovými společnostmi?

Začínáme už od bakalářských prací, i když studenti zatím nemají tolik zkušeností a problematika není řešena komplexně. Týká se to hlavně diplomových prací, kde je výsledkem kompletní návrh řešení zadaného problému. Víceméně všechny práce jsou řešeny ve spolupráci s firmami. Buď si student téma navrhne a donese sám, nebo ho nasměrujeme do některé ze spolupracujících společností. Jedná se o oboustranně výhodný proces. Student pro firmu řeší skutečný problém a získá zkušenosti a praxi a společnost je pak ráda, že se tento problém vyřeší. Navíc, ve většině případů pak student ve firmě i zůstává. Ale i když se rozhodne nezůstat, nemá problém najít si uplatnění. V podstatě 100% našich absolventů má nejpozději po státnicích práci, většina z nich už před nimi.

Jaká bude vaše další cesta?

Vychovávat své nástupce. Ať už doktorandy, nebo dotáhnou současné kolegy doktory na docentury atd. Tak, aby bylo zachováno dobré jméno naší katedry, které jsme tady s kolegy z katedry v posledních asi desíti letech budovali. Podařilo se nám vybudovat respektované pracoviště napříč univerzitami v celé Evropě s výborným vybavením. Řešíme také spoustu projektů nejen se zahraničními univerzitami, ale také s firmami.

Máte v současnosti zajímavé projekty, které řešíte?

Zrovna teď řešíme unikátní projekt v rámci Ministerstva průmyslu a obchodu. Ve spolupráci se společností ARMATURY Group a.s. vyvíjíme výrobu kulových kohoutů pro vedení médií při kryogenní teplotě (- 196 °C). Vyvíjíme také komoru na zkoušení těchto kohoutů. Zjednodušeně řečeno, kohout uzavřeme přírubami, dáme do izolované vany a napustíme do něj hélium. Celé se to zalije tekutým dusíkem a sledujeme, jestli hélium z kohoutu někudy neuniká. V květnu k nám dorazí kontrola z ministerstva, projekt se blíží do finále. Testy, které zatím proběhly, jsou velmi slibné. Firma získá obrovskou konkurenční výhodu na trhu.

Zmínil jste také spolupráci se zahraničními univezitami. Která nejvýzmamnější parterství můžete jmenovat?

Nejbižší univerzita, se kterou spolupracujeme, je Žilinská univerzita v Žilině. Nabízejí stejný studijní program, zabývají se velmi podobnými věcmi jako my a máme to k nim přes jeden kopec (smích). Další velmi dobrou spolupráci máme s polskými univerzitami v Poznani a Kielcích a rozvíjíme kooperaci s univerzitou v Gliwicích. Osobně velmi často spolupracuji s univerzitou v chorvatské Rijece a v Cluj-Napoca v Rumunsku. Odstartovali jsme také spolupráci s University of Toledo v USA, kam odjíždí v červnu jedna z mých doktorandek na výzkumný půlroční pobyt. Já sám jsem měl možnost strávit měsíc na univerzitě California State Polytechnic v San Luis Obispo v rámci grantu pro mladé vědce Moravskoslezského kraje. Ty zkušenosti jsou potom k nezaplacení. Z českých univerzit spolupracujeme například se Západočeskou univerzitou v Plzni v oblasti Aditivní technologie, s Českým vysokým učením technickým v Praze nebo s Vysokým učením technickým v Brně.