Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 30. 6. 2020!

S VŠB-TUO nás pojí silná vazba

S VŠB-TUO nás pojí silná vazba
VŠB-TUO je tak rozsáhlá instituce, že tady narazíte na lidi se stejným příjmením. Na naše otázky odpověděli doc. Mgr. Ing. František Zapletal, Ph.D., působící na Ekonomické fakultě, doc. Ing. Pavel Zapletal, Ph.D. z Hornicko-geologické fakulty a Ing. Jan Zapletal, Ph.D., který je researcherem na IT4Innovations.

Potkali jste se už někdy předtím všichni dohromady? A spletli si vás někdy?

Jan Zapletal: Myslím, že k tomu nebyla příležitost. Častěji se ale setkávám se Stanislavem Zapletalem a bylo by smutné, kdyby tomu tak nebylo – jsem jeho syn. A ne, nespletli. Nedostávám otázky o tom, zda jsme příbuzní i s jinými Zapletaly.

František Zapletal: Letos jsem dostal e-mail od nějakého studenta, že jsme se domluvili, abych mu v reakci na jeho e-mail poslal skripta ohledně větrání dolů. Vyděsil jsem se, protože o dolech nic nevím, natož o jejich větrání. Do téhle míry vím o existenci pánů Zapletalů na univerzitě.

Pavel Zapletal: Zatím jsme se nepotkali, ani si nevybavuji, že by si nás někdo spletl.

Čím vás dokáží studenti nejvíc vytočit?

Jan Zapletal: Jako vědecký pracovník nepřicházím se studenty do styku tak často jako akademici. Výjimkou jsou bakalářští a magisterští studenti, jejichž práce vedu. Jako každého mě příliš netěší pracovat s člověkem, který své práci nedává maximum a není aktivní. Napsat práci tak, aby prošla obhajobou, není správnou motivací a nepřináší radost snad ani jedné zúčastněné straně.

Pavel Zapletal: Studenti mě nejvíc vytočí tím, že nedodrží akademickou čtvrthodinku (úsměv). 

František Zapletal: Myslím si, že dokáží vytočit lecčím, stejně jako pedagog dokáže rozčílit je. Ale čím déle působíte jako pedagog, tím jste otrlejší. Poslední dobou mě dost vytáčí tím, že když u zkoušky neznají odpověď na naprosto srozumitelnou otázku typu „1+1“, neřeknou to narovinu, ale místo toho začnou mlžit, že otázku nechápou. A dokáží mě taky naštvat svou lenivostí.

Čím vás naopak dokáží nejvíc potěšit?

Jan Zapletal: Odpověď na předchozí otázku napoví, že mě těší pracovat se studentem, který je aktivní, sám se vzdělává a se školitelem se radí o detailech dané problematiky. Přináší to s sebou riziko, že školitel je potom se svými znalostmi jen o kousek napřed před studentem. To ale vede k rozvoji obou a výsledné kvalifikační práce tomu často odpovídají.

František Zapletal: Svědomitostí, zájmem o studium.

Pavel Zapletal: Asi tím, když mají opravdový zájem o studium a chtějí sami sebe někam posunout. Těší mě, když na univerzitě nejsou jen proto, aby získali titul.

Jak vzpomínáte na svá studentská léta?

Jan Zapletal: Není to tak dávno, co jsem sám dokončil své doktorské studium. Je pravda, že jsem již byl po celou dobu jeho trvání zaměstnán, ať už jako projektový asistent na TU Graz nebo jako výzkumník na IT4Innovations, a že to vlastně nebyla pravá studentská léta. Nicméně i kdybych se mohl vrátit v čase, neudělal bych to. I dnes se každodenně setkávám se zajímavými problémy a baví mě je překonávat společně se svými kolegy.

Pavel Zapletal: Rád vzpomínám na téměř bezstarostný život na kolejích, spoustu přátel a společných akcí a samozřejmě na studium.

František Zapletal: Strašně rád se vracím v myšlenkách ke studiu jak na základní, tak i na střední a vysoké škole. Co se týče výběru školy, tak to bylo u mě poměrně divočejší. Studoval jsem gymnázium, předměty byly různorodé a měl jsem tedy různé představy o tom, co bych mohl dělat. Podával jsem si přihlášku na studium chemie, na lékařskou fakultu, zubní lékařství, tady ekonomku. Tíhl jsem ale spíše k těm technickým vědám, takže jsemsi vybral právě systémové inženýrství, které je na rozmezí humanitních a technických oborů. Měl jsem vždycky rád exaktnost. Chtěl jsem studovat i matematiku, což jsem si nakonec také splnil.

Čemu se věnujete ve svých výzkumech?

Jan Zapletal: Mým primárním oborem je numerická matematika, numerické řešení parciálních diferenciálních rovnic a implementace těchto metod pro HPC.

František Zapletal: Ve svém výzkumu se věnuji, úplně v obecném pojetí, řešení rozhodovacích problémů. Je to opravdu velmi obecné, neboť rozhodovat se musíte v každé profesi, i v životě. Věnuji se řešení takových rozhodovacích problémů, které jsme více či méně schopni kvantifikovat – je tam třeba více kritérií, musíme si s tím poradit, musíme vybrat takovou variantu, která by našemu smýšlení, přesvědčení, vnímání, odpovídala co nejlépe. Dále se věnuji oblasti optimalizace, což je specifická oblast rozhodování, která je matematicky trochu složitější díky obrovskému množství existujících variant. Řeším i různé aplikace rozhodovacích metod pro řešení firem, např. benchmarking. S kolegou z Akademie věd pracuji na optimalizaci řízení emisí průmyslových podniků. Snažím se svůj výzkum vést více směry najednou, aby člověk nedělal pořád to samé a záhy se nedostavila ponorková nemoc a nedostatek nápadů.

Pavel Zapletal: Věnuji se větrání důlních a podzemních děl, návrhu větrání, řešení sítí a neposlední řadě bezpečnostním předpisům a hornímu právu.

Co vás nejvíce baví na vaší profesi?

Jan Zapletal: Baví mě střetávat se s novými problémy a přicházet s jejich řešením. Když na vás po několika týdnech či měsících programování vykoukne výsledek simulace odpovídající realitě, je to příjemný pocit.

Pavel Zapletal: Propojenost s praxí – „větračů“ je v dnešní době velmi málo.

František Zapletal: Záleží na fázi semestru. Moc rád získávám nové znalosti a předávám je dále studentům. Na konci semestru už se ale spíše těším až ten mumraj spojený s přednáškami, zápočty a podobně, utichne a já se budu moci zase více věnovat vědě.

Co se vám vybaví, když se řekne VŠB-TUO?

Jan Zapletal: Vybaví se mi deset příjemných let strávených studiem a práce na zajímavých projektech na IT4Innovations a Katedře aplikované matematiky.

František Zapletal: V prvé řadě se mi vybaví Alma Mater. Je to spojeno s mými zážitky a zkušenostmi, ať už studentskými, nebo pracovními. Je to silná vazba, ten vztah si buduju už 15 let. Myslím, že VŠB má lepší pověst v zahraničí a mimo MSK, než tady doma. Úcta a respekt k univerzitě je větší dále od Ostravy.

Pavel Zapletal: Ostrava!

Text: Ing. Barbora Urbanovská, redaktorka útvaru Vztahy s veřejností
Foto: Tomáš Sláma, AVS

Vloženo: 8. 1. 2020
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: VŠB – Technická univerzita Ostrava
Zpět