Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 28. 2. 2022!

Jak se v letech minulých psala diplomová práce?

Jak se v letech minulých psala diplomová práce?
Jiří Gurka absolvoval Fakultu strojní v roce 1971. V dnešním článku s námi zavzpomínal na psaní diplomové práce.

Jako v letech předchozích, tak i ve školním roce 1970-71 byla na Fakultě strojní vypsána soutěž o nejlepší diplomovou práci, do které se přihlásil i její student, Jiří Gurka. "Fakulta strojní byla tehdy, ohledně tvorby diplomových prací, na své studenty velmi přísná a náročná," vzpomíná Jiří Gurka.

Jen pro představu: asi dva měsíce před termínem odevzdání diplomové práce se studenti dozvěděli její zadání, které jim přidělilo vedení dané katedry. "Já studoval na Katedře strojírenské technologie. Během prvního měsíce jsme spolu se spolužáky každý museli zpracovat tzv. předdiplomovou práci v rukopise spolu  s ručně provedenými skicami, který vysvětlovaly navrhované řešení zadaného technického problému," přibližuje zlatý absolvent.

Ve stejném měsíci se studentům uzavíralo zkouškové období posledníhjo studijního semestru. "Předdiplomová práce se ve stanoveném termínu odevzdala vedoucímu diplomové práce, který posoudil studentův přístup řešení problému, celkový koncept diplomové práce i její plánovaný rozsah." Jiřímu Gurkovi přidělili téma technického a ekonomicky výhodného řešení opracování ploch čelních ozubených kol druhého stupně v převodové skříni nákladního automobilu Tatra 138 formou ševingování při využití teoretických základů uvedených v německém patentu, jehož autorem byl prof. Schlichthörlein. "Jediný dostupný pramen, který mně byl vedoucím diplomové práce předán, byl v němčině psaný a ve formátu A6 ofotografovaný patent," vzpomíná Jiří Gurka. 

 

Toto zadání v něm vzdubudilo totální šok. "Německy jsem neznal ani slovo a o ševingování jsem věděl pouze to, že tato metoda existuje. Detaily mi byly naprosto neznámé," říká. Jelikož byl ale Jiří Gurka aktivní sportovec, který byl zvyklý bojovat, pustil se do tohoto, z počátku vypadajícího obludného úkolu s maximálním úsilím. "Nedjříve jsem se rozjel do Tatry Kopřivnice, kde jsem strávil řadu dní a nocí v konstrukci nástrojů a ve výrobě ozubených kol. Měl jsem štěstí, že pocházím z Gottwaldova, dnešního Zlína, kde se nacházel podnik Závody přesného strojírenství (ZPS), specializovaný na výrobu obráběcích strojů," vysvětluje boj s diplomovou prací Jiří Gurka. V tomto závodě absolvoval konstrukční praxi a našel si kontakt na odborníky, kteří řešili, teoreticky, stejný problém, ale v menších dimenzích. " V noci jsem spal u rodičů a od rána do večera jsem trávil dny v ZPS, kde jsem absorboval vědomosti a zkušenosti odborníků, kteří byli velmi ochotni mi pomoci," dodává. 

Po měsíci intenzivní práce měl Jiří Gurka jasný koncept obsahu jeho diplomové práce. "Předdiplomku jsem v termínu odevzdal a čekal na vyjádření vedoucího, které mi dodalo další energii ke zpracování konečné verze mé diplomové práce," říká absolvent. Tehdy nastalo další specifikum Fakulty strojní v této oblasti, týkající se speciálně strojírenských technologů. "Vybaveni pouze nejnutnějšími potřebami a předdiplomovou prací jsme se museli na měsíc odebrat do tzv. klausury, která spočívala v tom, že jsme byli uzavření v jedné učebně, v níž jsme museli, pod dohledem jednoho z asistentů katedry, zpracovávat diplomovou práci," přibližuje. Učebnu mohli opustit pouze s jeho svolením za účelem návštěvy toalety. 

Pokud chtěli učebnu opustit z jiných, nutných důvodů, třeba za účelem nezbytných prací mimo budovu fakulty, museli mít svolení vedoucího diplomové práce. "Moje práce byla hodně teoretická, vyžadoala konstrukci ševingovýczh nástrojů, výpočty s minimálně třemi až šesti místy za desetinnou čárkou, nebylo jednoduché tyto podmínky splnit. Pro výpočty jsme používali pouze logaritmické pravítko," vzpomíná na práci na diplomové práci Jiří Gurka. 

Nastávající žena pana Gurky pracovala ve výzkumném ústavu, a proto mu zajistila vypůjčení speciální mechanické kalkulačky, která vážila minimálně 7 kilo. "Ta kalkulačka uměla vytvořit výpočet se šesti místy za desetinnou čárkou. Pomocí pákového systému jsem se po večerech dostával k vytouženým výsledkům." Jakmile měl všechny výpočty, obrázky, skicy i text v rukopise, nastal další problém. "Kdo mi to napíše s tolika průklepy přes kopírovací papír?" Naštěstí, s pomocí celé rodiny a známých, našel Jiří Gurka jednu studentu ekonomické školy, která byla ochotná podle jeho diktátu vše správně a bez chyb napsat. "Po večerech strávených psaním a lepením obrázkůa  skic byla diplomová práce připravena k vazbě. Využil jsem známosti, jak to v té době bylo nezbytné, a provedl jsem vazbu diplomky v jednom zlínském podniku, který byl ochoten splnit mé neobvyklé podmínky," říká. 

Zvláštnost spočívala hlavně v tom, že Jiří Gurka chtěl, aby vnější vazba byla v jeho oblíbené modré barvě. Pak bylo konečně vše hotovo a strojař mohl po dvou měsících intenzivní činosti svou diplomovou práci, obsahující 130 stran, odevzdat.

 

"Pak nastala doba čekání na ohodnocení mého úsilí. byl jsem velmi šťasten, protože moje diplomová práce byla vyhodnocena soutěžní komisí jako nejlepší v daném školním roce na Fakultě strojní. Dostal jsem 2000 korun československých a fotoaparát Zenit-B, který mám dodnes jako vzpomínku na překrásná léta mého života, strávená studiem Fakulty strojní VŠB-TUO," uzavírá Jiří Gurka. 

 

Vloženo: 3. 2. 2021
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět