Hana Kobzová: Digitální nomádství v praxi

Kariérní centrum VŠB-TUO vám přináší exkluzivní rozhovor s Hankou Kobzovou, digitální nomádkou, podnikatelkou a absolventkou Ekonomické fakulty v oboru Aplikovaná informatika. Zeptali jsme se jí, jak s notebookem v batohu procestovala Evropu, Asii a Ameriku.

Hanko, najdeš v minulosti moment, díky němuž ses stala digitální nomádkou?

Pokud bych měla mluvit o svých pracovních zkušenostech, musím se vrátit až na střední školu. Tehdy jsem začala získávat praxi. Nejdříve to byly brigády. Tvořila jsem weby, později e-shopy a postupně jsem se dostala až k online marketingu. Pomáhala jsem klientům s tím, co zrovna na webu potřebovali vylepšit. Od roku 2013 jsem se začala postupně specializovat na PPC (pay-per-click) reklamu a pracovat s nástroji od Googlu a Seznamu, pro které potřebujete především internetové připojení a notebook.

Myslíš, že jsi chytila PPC reklamu ve správný čas?

Myslím, že ano. Byla to doba, kdy se obecní online marketéři začali profilovat do specialistů pouze na jeden obor, např. PPC či SEO. Podnikání na internetu rostlo a firmy čím dál častěji poptávaly odborníky, kteří by jim pomohli s prodejem produktů a služeb.

Jak se ti povedlo spojit práci s cestováním po světě?

Vůbec jsem to neplánovala. Poprvé mě napadlo vycestovat do zahraničí během studia na vysoké škole. Dozvěděla jsem se o programu Work and Travel a společně s kamarády jsme vyrazili do USA. Byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se tam vrátila ještě dvakrát. Byly to nejlepší prázdniny mého života. Během vysoké školy jsem ještě využila programu ERASMUS a vyrazila na rok do Španělska. Erasmus jsem si prodloužila o roční pracovní stáž v Barceloně jako PPC specialista a od té doby se naplno věnuji PPC reklamě. Ihned po státnicích jsem si založila živnost a už to jelo.

Tehdy se zrodila myšlenka procestovat svět?

Přesně tak. Měla jsem už dost nacestováno, takže mě nesvazovaly obavy, že to nezvládnu. Je pravda, že při první cestě do USA jsem pocit nejistoty měla. Naštěstí jsem cestovala s kamarády, takže jsme se vzájemně podpořili. Čím více jsem cestovala, tím to pro mě bylo přirozenější. Věděla jsem, že se na sebe mohu spolehnout. A když jsem byla ve Španělsku bez závazků a jenom v podnájmu, nic mi nebránilo vyrazit do světa. Šlo pouze o to se rozhodnout a začít jednat.

Jakým směrem jsi vyrazila ze Španělska?

Vydala jsem se východním směrem čili přes Evropu, Asii, Ameriku a zpátky do Evropy. Během jednoho roku jsem procestovala osmnáct států a mezitím samozřejmě pracovala pro klienty, protože jejich reklamní účty si nemohly vzít volno (smích).

Jak vnímáš rozdíl mezi podnikáním a prací pro někoho?

S tím, jakým způsobem se aktuálně živím, jsem spokojená a neměnila bych. Je pro mě ideální, že si můžu organizovat svůj čas. Pracuji s klienty, s kterými chci a můžu si to dělat po svém. Navíc ke své práci nepotřebuji kancelář, takže mohu cestovat. To by u nějakého zaměstnavatele zřejmě nebylo možné.

Musela jsi ze začátku aktivně vyhledávat klienty?

Naštěstí nemusela. Přechod k OSVČ byl pro mě plynulý. Měla jsem nějaké klienty, do toho jsem si udělala web, začala psát blog a postupně mi klientela narůstala. V tomhle směru dost zafungovaly reference. Takže jsem své marketingové dovednosti ani nemusela použít pro vlastní propagaci (smích).

Nevadí ti absence pracovního kolektivu?

Pracovní kolektiv mi nechybí. Jsem zvyklá pracovat sama a vyhovuje mi to. Zároveň udržuji kontakt s PPC komunitou, takže když potřebuji cokoliv probrat, mám se na koho obrátit. V současné době máme takovou skupinu – nazvali jsme ji „PPC pivo“. Pravidelně si voláme a řekneme si, jak se máme a jaké jsou aktuální trendy v onlinu.

Je práce digitálního nomáda „lehárko“ na pláži, jak občas vidíme na sociálních sítích?

Pokud někdo zkoušel pracovat na prosluněné pláži s notebookem, ví moc dobře, že to není moc pohodlné. Buď na displeji nic nevidíte, nebo vás z ostrého slunce bolí oči. Anebo vám je takové horko, že se nemůžete pořádně soustředit. Tyhle obrázky jsou opravdu jenom pro sociální sítě, nic víc. Pokud pracuji, sedím „doma“ nebo případně v nějakém coworkingu. Jakmile mám práci hotovou, vyrazím poznávat okolí.

Daří se ti balancovat práci a volný čas?

Je to dost o tom, kolik má člověk klientů a jaký je objem práce. Byly dny, kdy jsem byla zavřená v hotelu a věnovala se úkolům. Jakmile bylo vše hotové, mohla jsem vyrazit na výlet. Hodně záleží na time managementu a disciplíně, s čímž nemám problém, protože mě práce baví. Když si to člověk dobře rozvrhne, dá se toho zažít hodně. Ještě bych dodala, že jsem nikdy neměla stanovené, jak dlouho chci v dané zemi zůstat. Pokud jsem měla rozjetý nějaký projekt, zůstala jsem ve státě déle, abych si následně mohla více užít cestu do jiné země.

Bylo v nějaké zemi složitější zorganizovat si práci?

V žádné zemi nebyl výraznější problém. Vždycky jsem hledala nějaký hotel s wifi. Pokud hotel inzeroval, že ji má, a nakonec se ukázalo, že nemá, sbalila jsem se a odjela jinam. To se mi stalo jednou. Trochu problematický byl Nový Zéland, protože jsem cestovala v obytném voze. Nějak mi nedošlo, že v autě nebudou zásuvky (smích). Takže jsem fungovala tak, že jsem jezdila po benzínkách, dávala jsme si kafe a mezitím dobíjela počítač. A s hledáním wifi signálu byla taky sranda. Na SIM kartě jsem sice měla data, ale nestačilo to pro každodenní práci, takže jsem hledala telefonní budky svého operátora, u kterých byla wifi neomezeně zdarma. To byl asi můj největší „digitální punk“.

Na co jsi pracovně nejvíc hrdá?

Hlavně na to, že pracuji na volné noze a dělám co mě naplňuje. Díky tomu si můžu sama organizovat čas. Tohle beru jako úspěch. Pokud mluvím s klienty, zmiňuji, že jsem Google Partner, což mi zajišťuje, že mám přehled o nejžhavějších novinkách Googlu a mohu tím klientům získat konkurenční výhodu. Díky partnerství jsem se dokonce dostala na školení v New Yorku nebo v Londýně.

Pracovně do New Yorku, to zní skvěle!

Vstupenku jsem dostala zdarma, ale musela jsem dojet na vlastní náklady. U New Yorku jsem to vyřešila tak, že jsem si naplánovala, abych v době školení byla ve Washingtonu. Takže jsem z něho šest hodin přejížděla do New York a večer opět zpátky. Stálo to za to, protože tam měli perfektní organizaci. Mají krásné zázemí a všechno špičkově vybavené. A jejich kantýna (smích). Když si člověk na cestách neustále vaří sám, ocení catering dvakrát tolik.

Je ve tvém oboru vzdělání důležité?

Ano, je. Člověk musí pořád studovat a věnovat se rozvoji. Na svém blogu na www.hanakobzova.cz vydávám PPC novinky každý měsíc. Bývá to třeba až 30 novinek jenom od Googlu, takže je pořád co studovat. Pokud to chce člověk dělat dobře, musím pořád sledovat, co se děje.

Vystačíš si u své práce s češtinou a angličtinou?

Jazyky otevírají cestu k novým klientům. Dělám kampaně v češtině, slovenštině, angličtině a španělštině. Pokud máte po ruce překladač nebo rodilého mluvčího, dá se pracovat i s jinými jazyky, ale je to už složitější. Ovládáte-li více jazyků, máte určitě výhodu.

Máš nějaký svůj žebříček tří nejlepších a nejhorší navštívených zemí?

Mezi nejlepší bych zařadila Hawai a Maledivy, protože mám ráda teplo a moře. Dále pak Nový Zéland, kde jsem poprvé cestovala v obytném autě. To byl skvělý zážitek a velké dobrodružství. Je to nádherná země. U nejhorších zmíním Maroko, Indii a Srí Lanku, kvůli toho, jak se tam člověk cítí. Pořád jde vidět chudoba a zaostalost, na kterou nejsme zvyklí.

Zasáhla ti do pracovního života pandemie?

Moji klienti už v době před pandemií fungovali online, takže mi to nijak neublížilo. Spíše naopak. Online svět začal růst, protože ti, co byli offline, začali přecházet na internet, a díky tomu přicházely nové nabídky. Nyní mám více klientů než na začátku koronavirové krize.

Máš pro naše studenty doporučení, pokud by se chtěli stát digitálními nomády?

Podle mě je důležité na tom začít pracovat už na vysoké škole. Ať už vycestovat přes ERASMUS nebo přes Work and Travel. Člověk se tak zbaví obav z cestování, naučí se jazyk a stále má své jistoty a vlastně nemá co ztratit. Čím dříve, tím lépe, protože vás to chytne a nebudete chtít přestat.

Text: Ing. Boris Dunaj, Kariérní centrum VŠB-TUO

Foto: archiv Hany Kobzové