Jak se do Francie dostala, jak vzpomíná na studia na VŠB-TUO a jakou radu by dala maturantům?
Proč jste si pro svá studia vybrala právě VŠB-TUO, respektive tehdy Vysokou školu báňskou? Jak se vám u nás studovalo?
Vysoká škola báňská nebyla na 1. místě mé volby, ale po zvážení jsem se pro ni nakonec rozhodla.
Jaké předměty Vám přišly nejtěžší, a na které naopak ráda vzpomínáte?
Zajímaly mě matematika a technické předměty. A který z nich nejvíce? Těžké odpovědět, ve většině předmětů bylo vždycky něco, co bylo zajímavé. A všechny předměty mě něco naučily.
Jak jste se dostala do Francie?
Měla jsem štěstí, že ještě během mého studia se konala Sametová revoluce, která otevřela hranice naší země. Paní akademička Hyspecká spolupracovala s jednou vysokou školou ve Francii (Ecole Centrale Paris – jedna z nejprestižnějších inženýrských škol ve Francii) a zeptala se nás tehdy, zda je mezi námi někdo, kdo mluví francouzsky a má zájem pokračovat ve studiu ve Francii. A tak to pro mě začalo: udělala jsem konkurs na francouzské ambasádě, abych získala stipendium pro studium, rychle dokončila báňskou (3 semestry v jednom) a odjela do tehdy ještě téměř neznámé země.
Můžete porovnat studium na univerzitě ve Francii se studiem na VŠB?
I když jsem měla díky přísné profesorce na gymnáziu výborný základ znalostí ve francouzštině, přesto to na studium ve Francii úplně nestačilo, musela jsem opravdu hodně makat. Styl studia není ve Francii stejný jako u nás. Zkoušky jsou pouze písemné a ne ústní, jako u nás. Takže pochopit otázky a moci na ně rychle odpovědět, aby člověk udělal zkoušku, dalo zabrat, ale s dobrými znalostmi z báňské a dostatkem úsilí se to dalo zvládnout. Získala jsem D.E.A., diplom, který mě opravňoval k dalšímu studiu ve Francii, a poté jsem začala studovat doktorát.
Jaký byl váš další profesní život?
Při studiu jsem se seznámila s jedním Francouzem, který po skončení svého doktorátu odjel do Skotska na vojnu (tzn. pro vysokoškoláka pracovat ve francouzském podniku někde v zahraničí) a já jsem ho následovala. V Aberdeenu jsem začala chodit na The University of Aberdeen do kurzu angličtiny pro cizince (tehdy jsme se u nás ještě učili na škole povinně ruštinu a pouze jeden neslovanský jazyk). Takže moje první práce byla ve Skotsku,ve firmě Coflexip Stena Offshore, dnes Technip. Tam jsem byla zaměstnaná jako inženýr katodické ochrany naftařského potrubí. Většina práce byla pro náš podnik v Aberdeenu, pro projekty v Severním moři, ale občas jsem pomáhala také Coflexipu, který byl v Austrálii, Americe, Francii.
Pracovala jste dále pro naftařský průmysl?
Po třech letech jsme se s manželem vrátili do Francie a já jsem přestala pracovat, abych se mohla věnovat dětem. Když naši synové povyrostli, začala jsem hledat práci, u které bych mohla lépe skloubit pracovní a rodinné povinnosti. A proto jsem začala pracovat jako zastupující učitelka matematiky. To znamená, že když v nějaké škole chybí učitel matematiky delší dobu, tak ho na tu dobu budu zastupovat. Tuto práci jsem dělala 7 let, na 2. stupni základní školy a na gymnáziu.Poté jsem nějakou dobu pracovala pro pařížskou naftařskou firmu, protože potřebovali někoho, kdo zná naftařskou techniku, angličtinu a ruštinu. Jednak jsem pro ně dělala překlad ruských norem do angličtiny, jejich porovnání s normami francouzskými, anglickými a evropskými, jednak jsem kontaktovala ruské firmy, abychom věděli, s kterými bychom mohli spolupracovat, pokud konkurz vyhrajeme.
Čemu konkrétně se dnes profesně věnujete?
Dnes pracuji jako inženýr aplikovaného výzkumu v metalurgické firmě, která vyrábí různé druhy ocele pro naftařský průmysl, armádu a jaderný průmysl. A znalosti, které jsem získala na báňské tady neustále využívám. Usídlili jsme se v Rouenu, pracuji nedaleko odtud.
Jak náročné je pro Vás, ať už v pracovním nebo soukromém životě, přepínat mezi cizími jazyky?
Dnes už přemýšlím ve francouzštině tak jako v češtině, takže musím jenom dávat pozor, v jakém jazyce chci mluvit. Před měsícem jsme měli v podniku Slováky a já jsem překládala a občas se mi stalo, že po tom, co jsem si poslechla text ve francouzštině, jsem se obrátila na Slováky a mluvila na ně opět francouzsky. Ve Francii jsem už téměř 30 let, takže tu francouzštinu už mám opravdu, jak se říká, pod kůží.
Jakou radu byste dala svému prváckému já?
Svému prváckému já bych řekla: „Neměň nic. Život ti přinesl spoustu zajímavých lidí, zavedl tě na krásná místa a naučila ses a poznala důležité věci.“
Jakou radu byste dala současným maturantům, kteří zvažují studium na VŠB-TUO a jaké jejím současným studentům?
Dnešním studentům bych vzkázala: „Nebojte se vyrazit do světa. Na VŠB-TUO získáte znalosti, které se vám pak budou hodit. A i když občas budete možná muset hodně dřít, stojí to za to. Cestování vám velmi obohatí život, poznáte nové lidi, novou kulturu, nové věci.
Text: Mgr. Jana Harvišová
Foto: Ivana Koželková