narozen 9. 6. 1929, Pržno
Na Vysoké škole báňské v Ostravě studoval v letech 1949 až 1953 obor „Železářství“.
Ještě za doby studia v letech 1951-52 nastoupil jako asistent na Katedru obecného strojnictví.
Na nově vzniklé fakultě báňského strojírenství vedl cvičení z Mechaniky, Částí strojů, Strojnictví. V té době vyučoval rovněž na nově zřízené Vysoké škole strojní v Brušperku, která byla pak přičleněna k VŠB. Po zřízení Katedry provozní ekonomie v roce 1952 přešel jako asistent na tuto katedru, po zrušení této katedry nastoupil na novou Katedru mechanické technologie, kde pracoval jako odborný asistent a tajemník katedry.
V roce 1955 odešel do průmyslu, do podniku Norma Frýdlant, kde pracoval jako hlavní inženýr a pak technický náměstek až do roku 1981. Vedl technický úsek, který zabezpečoval technologii výroby
a rozvoj podniku. Jednalo se o rozvoj a inovace technologií slévání, tváření, svařování, obrábění
a povrchových úprav.
V letech 1978 až 1979 externě vystudoval na Fakultě strojní a elektrotechnické VŠB aspiranturu. V roce 1980 habilitoval na téže fakultě a získal docenturu v oboru strojírenská technologie. V roce 1987 na VUT v Brně obhájil doktorát DrSc. V témže roce také obhájil na vědeckých radách VŠB profesuru a byl jmenován profesorem v oboru strojírenská technologie.
Na VŠB opět nastoupil v roce 1981 jako docent na Katedru mechanické technologie, kde zastával pozici zástupce vedoucího katedry. V roce 1986 byl jmenován vedoucím katedry mechanické technologie. Od roku 1985 do roku 1990 byl prorektorem pro rozvoj a výstavbu školy.
Na Katedře mechanické technologie přednášel předměty Teorie technologických procesů, Technologie povrchových úprav, Strojírenské materiály, Nekonvenční materiály, Technologie tepelného zpracování. Za dobu působení na katedře zavedl nové předměty: Teorie technologických procesů, Technologie povrchových úprav, Nekonvenční materiály a zasloužil se o nové vybavení laboratoří.
V oblasti vědecko-výzkumné činnosti pracoval na výzkumu materiálů pro zařízení kontinuálního odlévání oceli, výzkumu ocelí pro povrchovou úpravu sklovitými a sklokeramickými povlaky. Dále na výzkumu a vývoji nových technologií smaltování jako je nanášení práškových smaltů v elektrickém poli a výzkumem nových druhů galvanických povlaků na bázi kompozitních systémů.
Jako prorektor se podílel na zpracování koncepce školy pro 10 000 studentů a mezi hlavními úkoly mimo jiné bylo také zřízení nových fakult. Řídil výstavbu školy, kdy probíhalo dokončení posledního bloku kolejí, výstavba menzy, výstavba geologického pavilonu, rekonstrukce ekonomické fakulty, zahájení stavby knihovny, projekční příprava stavby auly.
Do důchodu odešel v roce 1994. Dále působil na katedře jako emeritní profesor na částečné úvazky do roku 2009.