Narozen 24. prosince 1927, Ostrava
Na Vysoké škole báňské v Ostravě ukončil studium na Hutnické fakultě v roce 1950. Během studia se stal pomocným asistentem v ústavu metalurgické technologie a po absolutoriu zde zůstal zaměstnán jako asistent. V roce 1954 obhájil dizertační práci a byla mu udělena vědecká hodnost CSc.
V letech 1954–1962 pracoval v NHKG v Ostravě-Kunčicích jako výzkumný pracovník, později vedoucí hutního výzkumu, který organizačně a odborně vybudoval. Zde se zabýval převážně vývojem nízko a středně legovaných ocelí z hlediska vlivu složení a tepelného hospodaření.
V roce 1962 nastoupil jako pedagog na katedru nauky o kovech a tepelného zpracování Hutnické fakulty Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, kde byl jmenován docentem oboru Nauka o kovech a tepelné zpracování. Po obhajobě doktorské dizertační práce na téma Nízkouhlíkové oceli s vysokou pevností mu byla v roce 1964 udělena vědecká hodnost DrSc. Profesorem oboru Nauka o kovech, tepelné zpracování a zkoušení kovů byl jmenován v roce 1965. Během svého působení na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava se zabýval výzkumem v oboru teorie fázových přeměn v ocelích. Výsledky své práce publikoval doma i v zahraničí. V letech 1964–1965 vykonával akademickou funkci proděkana pro vědecko-výzkumnou činnost na Hutnické fakultě Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.
Na základě svých pedagogických zkušeností a odborných předpokladů byl doporučen pro expertní práci v rámci organizace UNESCO. V roce 1968 odjel spolu s rodinou do Mexika, kde se na Institute Politechnico Nacional podílel na výchově vědeckých pracovníků v oboru Metalurgie. Působil zde až do roku 1975, přednášel, školil doktorandy a organizoval mezinárodní konference. Později se stal projektovým ředitelem a vedoucím jím zřízených metalurgických laboratoří. Jako uznání jeho práce mu byla v Mexico City roce 2011 instalována pamětní deska.
V roce 1975 profesor Šejnoha emigroval s rodinou do Kanady, kde dostal nabídku od firmy Combustion Engineering-Superheater, aby pracoval na výrobě svazků jaderného paliva, které zásobovalo jaderné reaktory Atomic Energy of Canada (AECL). V této firmě zastával funkci vedoucího sekce a byl zodpovědný za oblasti výzkumu a vývoje, procesního inženýrství, bezpečnosti, licencování a zajišťování kvality.
V roce 1981 nastoupil do Atomic Energy of Canada, kanadské federální korunní korporace a největší kanadské jaderné vědecké a technologické laboratoře. Zde působil v letech 1982–2000 jako vedoucí sekce vývoje a analýzy paliv. Brzy se stal uznávaným odborníkem v oblasti konstrukce palivových svazků, a to nejen v Kanadě, ale i na mezinárodní úrovni. Jako znalec byl zván na přednášky a workshopy do Číny, Itálie, Egypta, Rumunska, Jižní Koreje a dalších zemí. Přestože v roce 2000 odešel do důchodu, dále pokračoval v odborné činnosti v problematice konstrukce jaderného paliva až do roku 2010. Práce ho vždy bavila, vždy byl respektovaný pro svou spolehlivost a preciznost. Za svou dlouholetou vědeckou kariéru se stal autorem více než 200 publikací, konferenčních příspěvků a výzkumných zpráv.
Profesor Roman Šejnoha v letošním roce oslaví 96. narozeniny. Od roku 1977 je kanadským občanem. Spolu s manželkou Věrou Šejnohovou žijí spokojeně v Montrealu poblíž svých dětí a vnoučat.