Datum narození: 11. července 1937 ve Frýdku-Místku.
1955 - 1960 studium na Geologické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě
Od druhého ročníku studia pomocná vědecká síla na tehdejší Katedře geologie a paleontologie, a to především pod vedením prof. RNDr. Bohuslava Růžičky.
Od čtvrtého ročníku asistent – technik na paleontologii.
V roce 1960 nastoupil jako řádný asistent na Katedru geologie a paleontologie.
1964 - 1968 vědecká příprava v oboru paleontologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Ve druhé polovině aspirantury absolvoval půlroční stáž na Moskevské státní univerzitě. Obhajobu dizertační práce „Spodnokřídoví amoniti těšínsko-hradištského souvrství Moravskoslezských Beskyd“ ukončil v roce 1968 aspiranturou v Praze a získal vědeckou hodnost CSc.
V roce 1969 získal stipendium Humboldtovy nadace a odešel na dvouleté stipendium k prof. Jostu Wiedmannovi na Univerzitu v Tübingen. Tehdejší politická situace (po roce 1968) však způsobila, že ho ze stipendia v roce 1970 předčasně odvolali. S odvoláním kromě jiného souviselo následné zastavení jeho pedagogického postupu na VŠB, a to na dobu 20 let.
Na konci období „normalizace“, v roce 1988, byl jmenován docentem pro obor geologie.
V rámci rehabilitačního řízení byl v roce 1990 jmenován vysokoškolským profesorem pro obor geologie na VŠB.
V roce 1991 pokračoval v předčasně přerušeném vědeckém stipendiu na Univerzitě Tübingen. V roce 1992, na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, obhájil doktorskou dizertační práci „Hlavonožcová biostratigrafie spodnokřídových uloženin v československých Západních Karpatech“ a získal vědeckou hodnost doktora geologických věd (DrSc.).
Z hlediska pedagogické činnosti na VŠB prošel všemi pedagogickými kategoriemi. Nejprve jako asistent vedl cvičení v předmětech historická geologie, paleontologie a jako lektor také semináře z ochrany životního prostředí. Později vedl přednášky z paleontologie a později také z historické geologie. Pravidelně vedl geologické exkurze, geologické cvičení v terénu a podílel se na vedení kurzů geologického mapování. Po reorganizaci studia na VŠB od roku 1994 přednášel v magisterském studiu paleontologii, sedimentologii a historickou geologii. V bakalářském studiu přednášel historickou a regionální geologii a chráněná krajinná území a památky.
Je autorem nebo spoluautorem série vysokoškolských skript z uvedených předmětů pro potřeby výuky na VŠB a spoluautorem celostátní učebnice „Základy historické geologie a paleontologie“, vydané v roce 1988 nakladatelstvím SNTL/ALFA. Ve spolupráci s F. Řehořem a M. Řehořovou je spoluautorem vědecké publikace „Za zkamenělinami severní Moravy“ (1978).
Zabýval se biostratigrafií „produktivního karbonu“ české části hornoslezské pánve, výzkumem pokryvných útvarů při hloubení nových důlních děl v jižní části ostravsko-karvinského revíru. Vyhodnocoval permské amonity nasbírané česko-slovenskou geologickou expedici v Kurdistanu, studoval jursko-křídové hlavonožce z vrtných jader z jihovýchodních svahů Českého masivu pro potřeby Moravských naftových dolů, svrchnokřídové amonity pro Moravské lupkové závody, pro ÚÚG Praha, Národní muzeum v Praze aj.
Od roku 1976 se zapojit do řešení vědeckovýzkumných úkolů Geologického ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě, zaměřených na biostratigrafii křídových souvrství v centrálních Západních Karpatech a pieninském bradlovém pásmu. S pracovníky tohoto ústavu, později také z Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského a Geologického ústavu Dionýza Štúra, spolupracoval a nepřetržitě spolupracuje až dosud.
Události v roce 1989 přinesly nové badatelské a publikační možnosti. Kromě pokračující spolupráce s prof. Jostem Wiedmannem se zapojil do kooperace s prof. Petrem Fauplem (Univerzita Vídeň) a Dr. Haraldem Lobitzerem (Geologische Bundesanstalt Vídeň) při zpracování biostratigrafie svrchnojurských a spodnokřídových uloženin ve Východních Alpách. Stal se členem mezinárodní pracovní skupiny, zabývající se interregionálním zónováním spodnokřídových stratigrafických stupňů na základě amonitů v rámci stratigrafické komise Mezinárodní unie geologických věd (IUGS), v současnosti označované jako „Kilian Group“. Zapojil se do řešení mezinárodních projektů IGCP (262, 362, 463, 494) a také do řešení projektů České grantové agentury a agentury VEGA SAV a MŠ SR.
Značnou část energie v posledních letech orientoval na záchranné paleontologické sběry a litologický výzkum svrchnojurských a spodnokřídových uloženin v lomu Kotouč ve Štramberku.
Počátkem roku 1990 byl dlouholetým členem vědecké rady Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO, členem České stratigrafické komise, členem Národního geologického komitétu, posuzovatelem grantových projektů GA ČR, České a Slovenské akademie věd, projektů PřF a PedF KU v Praze, výkonným ředitelem a později řadovým členem redakční rady Sborníku vědeckých prací VŠB-TUO, členem výboru odborové skupiny paleontologie České geologické společnosti a členem celé řady komisí a klubů v oblasti geologie a paleontologie. V roce 2006 byl zvolen členem oborové rady grantové agentury AV ČR.
Po odchodu do důchodu na počátku roku 2006 až do dnešní doby je zaměstnán na Ústavu geoniky AV ČR, a stále spolupracuje s pracovníky VŠB-TUO, kde je stálým členem oborové rady doktorského studia na Katedře geologického inženýrství.
V roce 2018 byl AVČR oceněn oborovou medailí Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách.
Během své kariéry je autorem či spoluautorem několika desítek publikací, z nichž řada patří do kategorie časopisů registrovaných v databázi WOS.
Na jednom pracovišti, tj. na VŠB-TUO, byl Z. Vašíček zaměstnán 46 let. Paleontologie a pedagogická činnost vysokoškolského učitele byla nejen jeho prací, ale nadále zůstává také jeho koníčkem. Svým studentům věnoval mnoho času a energie, a ti také rádi na studentská léta vzpomínají. Toto vyústilo v každoroční dobrovolné exkurze absolventů za geologií nejen České republiky, ale také Slovenska, Maďarska, Německa, Polska či Rakouska, jejichž 17. ročník se konal v roce 2019.
Pracovitost, cílevědomost, odpovědnost, to jsou některé z charakteristických vlastností i prof. Vašíčka, k nim bychom však přidali ještě další, které už tak typické pro mnohé jeho druhu nebývají, totiž patřičnou míru skromnosti a pokory, jakož i schopnost povznést se nad věci, které pro něho nebyly vždy zrovna nepodstatné.