Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 31. 7. 2021!

Rozhovor s nově jmenovaným profesorem Mišákem: Elektro není monotónní

Rozhovor s nově jmenovaným profesorem Mišákem: Elektro není monotónní
Stanislav Mišák byl jmenován profesorem v oboru Elektrické stroje.

Stanislav Mišák byl jmenován profesorem v oboru Elektrické stroje. Na VŠB-TUO působí na Fakultě elektrotechniky a informatiky. Od roku 2015 je ředitelem Centra ENET, zabývá se optimálním využitím SMART technologií, působil také v oblasti aplikované informatiky Centra excelence IT4Innovations. Věnuje se efektivnímu využití obnovitelných zdrojů, je také autorem pěti patentů.

Nedávno jste získal profesorský titul v oboru Elektrické stroje, přístroje a pohony. Považujete jej za vrchol své kariéry?

Ne, určitě ne. Je to důležitý stupínek v mé kariéře a kariérním růstu. Bral jsem to ale spíše tak, že profesura je pro mě cestou nebo prostředkem, jak se posunout se svým týmem dál, získat další projekty, zaměstnat mladé výzkumníky a společně s nimi řešit zajímavá témata z praxe a pro praktický život.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Jako každý malý kluk jsem vystřídal v myšlenkách spoustu povolání, od řidiče kombajnu přes automechanika, zvěrolékaře až po současné povolání, elektrotechnika.  

Kdy přišel ten zlom a vy jste se začal věnovat právě elektru?

Na střední průmyslové škole. Když jsem si na základní škole volil školu střední, měl jsem dva směry, jedním bylo povolání zvěrolékaře, což bylo i přání mého táty, druhý směr byl spíš technický. Jako dítě mě však bavilo různě zkoumat, bádat, vyrábět nové speciální věci a jiné technické vychytávky a této mé zálibě byla nejblíže průmyslová škola, konkrétně obor slaboproud.  Tento obor mi přišel hodně kreativní, praktický, dalo se v něm hodně věcí zkoumat a tím mi byl blízký.  

Kam budou vaše kroky směřovat dál?

V současné době jsem ředitelem výzkumného Centra ENET, tato role pro mě byla velmi důležitá výzva, protože výzkumné centrum jsem převzal v období tzv. fáze udržitelnosti, kdy jsme s celým provozem Centra odkázáni plně na finance, které si vyděláme svépomocí díky projektům, smluvnímu výzkumu a financím za vědu a výzkum bez stoprocentní dotační podpory, tak, jako tomu bylo v minulých letech. Veškerou energii teď věnuji tomu, aby naše výzkumné centrum bylo respektováno ze strany odborníků nejen v ČR, ale i ve světě a dokázal udržet chytré a aktivní mladé výzkumníky i zkušené senior výzkumníky a mohli tak společně fungovat dál i po fázi udržitelnosti.

Čím se zabýváte vy ve svém výzkumu?

Mám několik oblastí, kterým se věnuji. První z těch oblastí je diagnostika vysokonapěťových energetických zařízení, je to práce v terénu, v montérkách, v provozu. Je to práce poměrně náročná, nebezpečná, na druhou stranu velmi kreativní, setkávám se s novými technologiemi, každé měření je originální. Druhá část, které se věnuji, je vývoj nových technologií, tzv. smart řešení pro řízení energetických jednotek. Jde o vývoj predikčních a řídících nástrojů a jiných technologických vylepšení pro lidi, kteří mají rodinný dům a potřebují, aby byl energeticky soběstačný s využitím obnovitelných zdrojů a akumulačního zařízení. Díky Centru získávám nové informace i zkušenosti v další oblasti, která řeší problematiku zpracování odpadů a jejich využití jako alternativní palivo pro přeměnu na elektrickou a tepelnou energii. S mým týmem se snažíme vyvinout sadu nástrojů a řešení, abychom mohli získat co nejvíce energie z netradičních obnovitelných zdrojů a přitom nedevastovali přírodu a dokázali ji zachovat pro další generace. Je to velký adrenalin a výzva.

Co máte na svém oboru nejradši?

Tu možnost kreativity, velkého záběru, není to monotónní. Je to kombinace všech vědních oborů a činností od měření v terénu, komunikaci s lidmi, mám velký prostor pro bádání a spoustu oblastí, které ještě nebyly dořešeny, je to dynamické, líbí se mi, že to není stereotypní.

Proč by si měl uchazeč vybrat zrovna váš obor? Jaké mu nabídne benefity?

Náš obor, tedy elektrické stroje, přístroje a pohony, je v současné době nejvíc žádaný v energetice. Jsme v kontaktu s firmami, průmyslovými partnery a tak znám jejich požadavky a vím, že řeší zajímavá témata a zakázky. Bohužel jim však chybí absolventi. Základním benefitem pro absolventy je, že najdou okamžitě uplatnění, je tady velký hlad po lidech, kteří této oblasti rozumí, druhý benefit je určitě finanční, v porovnání s ostatními oblastmi se jedná o jeden z nejlépe placených oborů. Navíc jim mohou nabídnout i praxi v rámci zpracování diplomové práce nebo bakalářské práce. Například u nás na Fakultě elektrotechniky a informatiky si mohou studenti bakalářského studia vybrat praktickou závěrečnou práci, s praxí ve firmě. Je to ideální varianta, student získává cenné zkušenosti, je vedený fundovanými odborníky a současně zástupce dané firmy je schopný si takovéhoto člověka vychovat a zformovat dle potřeb firmy a po absolutoriu získat hotového technika.

Je o obor ze strany studentů zájem?

To je velice dobrá a zásadní otázka. Řekl bych, že tento obor nepatří zrovna mezi ty nejlehčí. Student musí prokázat mix znalostí z oblasti matematiky, fyziky, elektra, musí mít dobrou představivost. Je to náročnější obor, pokud jej tedy porovnám s ostatními. Na druhou stranu, pokud se do toho člověk zakousne, systematicky se připravuje, pochopí základní vazby a zákonitosti, vše se mu postupně spojí a nemá potíže s chápáním problému. Lépe se mu chápou vazby i v dalších předmětech. A když to řeknu zcela upřímně, bohužel i náročnost se studentům přizpůsobuje. To, co my museli umět před deseti lety, naši studenti znají tak z poloviny.

Přijde mi, že potenciální studenti, ačkoliv mají hlavu na matematiku, fyziku, chemii, na technické či přírodovědné vědy, jdou studovat něco lehčího. Je také pravda, že kvůli klesající demografické křivce je studentů momentálně méně, nicméně většinou jdou lehčí cestou. Proč myslíte, že to tak je?

Teď je zkrátka taková doba. Lidé si vybírají zdánlivě jednoduchá řešení, málokomu se chce riskovat, málokdo je schopný si trochu ukrojit z toho komfortu, který mají všude kolem sebe. Je to taková frustrace z přebytku, člověk se nemusí až tak moc snažit. Z toho důvodu jdou cestou menšího odporu, myslím si ale, že to není dobře. Ochuzují se. Ta cesta, která se zdá složitější a náročnější, je ve výsledku cestou stabilnější. Když to vydrží, najdou si zajímavou práci. Jak je přitáhnout? Na naší fakultě probíhají dny otevřených dveří, máme tady spoustu akcí, kterými se snažíme vědu zpopularizovat a přitáhnout tak studenty k našemu oboru. Důležitý je podle mě kontakt s lidmi z firem, aby přicházeli k nám, aby přicházeli na VŠB-TUO a prezentovali svá portfolia studentům. To se děje. Máme zde zástupce firem, kteří v rámci výuky přednášejí pro naše studenty a ti tak získají potřebné informace, což je velmi důležité. S poklesem demografické křivky se těžko bojuje, ta čísla jsou prostě fakta. Na druhou stranu pokles demografické křivky se trochu pozastavil, nicméně týká se to teď zejména základních škol, my si budeme muset ještě chvíli počkat. Máme spoustu tzv. měkkých popularizačních projektů, kde prezentujeme naši práci, prostě se snažíme. Nicméně vše je na studentech, oni si volí cestu, víc už asi udělat nemůžeme.

V čem jsou dnešní studenti jiní než vy, když jste studoval? V čem mají výhody a v čem nevýhody?

Rozhodně jim nechybí sebevědomí. Nemají s tím problém a je to dobře, protože se ve světě neztratí. Na druhou stranu, některým, neříkám všem, chybí určitá sebereflexe, přirozená úcta a respekt vůči autoritám. Nemyslím si, že je to fenomén dnešní doby, doufám, že se to změní, zlomí se to. Je pak smutné, když se obojí spojí a člověk, který má nadmíru sebevědomí a velmi málo znalostí, jde do praxe. Pak se firma ptá nás, co jsme to vychovali za člověka a škola ztrácí prestiž.

Jak vy vzpomínáte na svá studia? Bylo něco, co vás bavilo méně?

Určitě ano. Byly předměty, které jsem měl raději a pak předměty, které už jsem tak rád neměl. Byly to většinou teoretické předměty, kde člověku chyběla vazba s realitou nebo zkušenost s reálným provozem. Paradoxně teď, v současné době, se právě těmto předmětům věnuji nejvíc, a čím více se tomu dostávám do hloubky, tím víc mě to baví.

Co děláte, když zrovna nepracujete?

Mám rád aktivní odpočinek. Rád sportuji, rád pracuji u nás na Valašsku, fyzická práce mě hodně nabíjí. Úžasné je, že za sebou vidím výsledek své práce a to je pro mě velmi důležité. S vedením Centra se mi hodně zvýšily nároky na trpělivost. Dříve jsem se dokázal dopracovat k výsledkům v jedné odborné oblasti v řádech týdnů, maximálně měsíců. Teď se tyto kontrolní body posouvají z měsíců na roky a také počet oblastí, kterým se věnuji, se násobí. Je to namáhavé na psychiku, musím to ukočírovat. Když pak přijedu na víkend a mám naplánovanou práci a odjíždím, až mám vše hotové, hodně mi to pomáhá a krásně mi to pročistí hlavu.

Věnujete se energetice. Už jsme mluvili o rodinných domech. Využívají lidé v současné době energie efektivně?

Myslím si, že tato doba je hodně o tom, že se lidé ptají a mají zájem o naše řešení. V posledních pěti letech je to hodně progresivní i s ohledem na vše, co se děje kolem nás a lidé se zajímají, jak si mohou svépomocí zajistit energii v případě výpadku sítě. Jak jsem již řekl, díky výzkumnému centru jsem se dostal také ke strojní energetice, takže řešíme témata jako využití odpadů, což může být další alternativní produkt pro výrobu suroviny a pro následnou výrobu energie. V tom je obrovská výzva a cíl našeho snažení, kterým je propojení všech technologií do jedné platformy, být energeticky soběstační, využít odpadové hospodářství na maximum a přiblížit se tak Německu a severským zemím. Tam jdou na skládkování maximálně jednotky procent odpadů ve srovnání s našimi desítkami. V tomto směru výzkumu vidím velkou budoucnost a první prototypovou platformu máme již funkční v našem Centru, o kterou je ze strany firem obrovský zájem.

Kde vidíte sebe za deset let?

Nejtěžší otázka na závěr. To, co dělám, mě velmi baví. Byl bych rád, kdybych ve vědě a výzkumu mohl pokračovat dál, jakoukoliv cestou, ať už to bude úvazek na katedře nebo výzkumném centru. Chtěl bych setrvat. Baví mě pracovat a sbírat zkušenosti od těch starších a předávat to, co jsem se naučil, těm mladým. Jsem s nimi velmi rád v kontaktu a chtěl bych, aby to tak zůstalo. Za deset let bych chtěl být za zkušeného mentora.

Vloženo: 21. 7. 2017
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět