Doc. Jonáš Tokarský: Pořád něco objevujeme

Doc. Jonáš Tokarský: Pořád něco objevujeme
Rozhovor o nominaci na cenu Magnesia Litera, studiu v Praze a i o nanotechnologiích.

Publikační činnost může mít na univerzitě různé podoby. A tak si někteří kolegové, třeba z Centra nanotechnologií, odskočí i do beletrie. Tam už asi „Publish or perish!“ tak neplatí … Rozhovor s doc. Ing. Jonášem Tokarským, Ph.D. o nominaci na cenu Magnesia Litera, studiu v Praze a i o těch nanotechnologiích.

V roce 2004 jste byl nominován na cenu Magnesia Litera jako objev roku. První povídku jste ale napsal ve čtrnácti letech. Kde hledáte, nebo jste hledal inspiraci?

Zdroje inspirace byly dva. První bylo vůbec to, co mě přivedlo k alchymii, a to byla knížka Jitro kouzelníků. Druhým zdrojem byly povídky spisovatele Gustava Meyrinka.

Pořád píšete?

Mám rozepsaných spoustu starších věcí, občas se mi něco podaří dopsat. Ale v drtivé většině je to rozepsané, času je málo. Psával jsem zásadně večer a v noci. Pokud platí rozdělení na sovy a skřivany, tak jsem určitě sova. Pro mě začíná den odpoledne, což samozřejmě v práci není možné. Ale nejlépe se mi píše mezi čtvrtou odpoledne a čtvrtou ráno. Nejvíce povídek jsem napsal právě v noci.

Vaše knížka, Alchymické dítě, se dost točí kolem nadpřirozena. Jak se na nadpřirozeno díváte vy?

Mě nadpřirozeno jako fenomén vždycky fascinovalo, přestože nevěřím ani na duchy, ani na energie a na další nadpřirozené věci. Kolem nadpřirozena vznikla taková subkultura, vychází řada zajímavých publikací na toto téma. Čtu o tom časopisy, knížky, mám jich doma hodně, a vždycky, když jsem narazil na něco zajímavého, jsem si pro případné pozdější použití poznamenal, že něco takového existuje.

Neuvažoval jste v posledním ročníku střední školy, že byste se ubíral směrem literatury a českého jazyka?

Právě kvůli alchymii a z toho vyplývajícího zájmu o chemii jsem chtěl studovat právě chemii. Co se týká umění, ať už výtvarného nebo literárního, rád jsem šel po vlastní ose a na studia v téhle oblasti mě to nelákalo. Neměl jsem rád češtinu a neměl jsem rád výtvarnou výchovu, protože mě nebavilo psát slohové práce nebo kreslit podle určitého zadání, byť jsem z toho pak míval jedničky. Takže obojí zůstalo jen jako příjemný koníček.

Jak se díváte na současnou literaturu?

Já současnou českou a světovou literaturu vůbec nesleduji. Není to proto, že bych proti ní něco měl, ale v 19. a 20. století bylo napsáno tolik zajímavých děl, že je pořád co číst. Ale možná se ve stáří dostanu k tomu, co bylo napsáno v dnešní době.

Studoval jste na vysoké škole v Praze, ale nakonec jste se vrátil do Ostravy. Co na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava učíte?

My máme na Centru nanotechnologií (CNT) akreditovaný obor Nanotechnologie, respektive je to univerzitní studijní program, na kterém se podílí nejen CNT, ale i lidé z Katedry fyziky, z Institutu fyziky na Hornicko-geologické fakultě, či z Katedry chemie na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství. Pro bakalářské a magisterské studium vyučuji molekulární modelování či chemii pevných látek, ale mám třeba i výpočtová cvičení z fyzikální chemie. Také vedu některé předměty pro doktorandy.

Jací jsou studenti oproti vám, když jste studoval? V čem to mají jednodušší a v čem těžší?

To je nesmírně obsáhlá otázka. Jednodušší, z hlediska studia, to mají v tom, že mají větší přístup ke zdrojům informací. Já, když jsem začínal, tak zároveň se mnou začínal internet. Dnes je samozřejmost, že internet máme v malé krabičce. A v čem to mají složitější? Situace ve školství se dost zhoršuje. Pořád to jde tak nějak dolů, řekl bych. A to se odráží i na studentech, protože učitelé jsou více stresovaní. Peníze z ministerstva, ty za výuku, už dávno nestačí, tím pádem je třeba psát, psát projekty, psát články. To přináší na pracoviště další peníze.  Projekty však přináší obrovské množství papírování, které v průběhu let stále narůstá, a to zabírá čas a přináší poměrně velký stres, který se pak může z řešitele projektu v rámci jeho pedagogických aktivit přenášet na studenty. Připadá mi, že když jsem studoval já, měli pedagogové více času na samotné učení, více času se věnovat studentům, že byli v daleko menším presu. Na druhou stranu ovšem, studenti se mohou do projektů zapojit a v rámci bakalářské, diplomové, nebo disertační práce pracovat i na nějakém relevantním vědeckém problému. Získají tak zkušenosti. To je zase plus.

Jak vidíte školu a nanotechnologie za 10 let? Myslíte, že bychom se jako univerzita měli zaměřit na obory budoucnosti?

Myslím, že se univerzita na takové obory zaměřuje. Zároveň si nemyslím, že je dobré opouštět nějaký obor jen proto, že v současné době nebo v minulosti zažíval lehký útlum, jako třeba hornictví. Těžit se bude pořád něco. Nemusí se jednat zrovna o uhlí, v současné době jsme svědky objevu staronových zdrojů lithia. Je to úplně jiný způsob těžby, ale pořád to souvisí s dobýváním nějakého materiálu. Je škoda utnout něco, co má dlouholetou tradici, jen proto, že je nedostatek studentů. Je třeba ho zviditelnit a modifikovat. A co se nanotechnologií za deset let týče, ten obor je mladý, rozvíjí se. Neustále se nachází nové aplikace, pořád objevujeme. Je těžké říct, co bude za deset let, protože je těžké říct, co bude za rok.

Čemu se věnujete ve svém výzkumu?

Funkčním nanokompozitům na bázi přírodních vrstevnatých silikátů. Pracujeme na fotoaktivních nanokompozitech, které dokáží rozkládat nečistoty v prostředí, a také používáme vrstevnaté silikáty ke zvýšení elektrické vodivosti a snížení míry degradace vodivých polymerů. Já pro tyto materiály provádím molekulární simulace, které nám umožňují nahlédnout do jejich struktury.  

Kde vidíte sebe, univerzitu a Centrum nanotechnologií za 10 let?

V prvé řadě doufám, že stále na tom samém místě. Co se týká výuky a vědy, doufám, že budeme pokračovat tak úspěšně, jako dosud, že věda bude nabírat na obrátkách, že naše univerzita bude úspěšná v získávání projektů i studentů. A s tím, jak poroste její renomé, přitáhne nové pracovníky se zkušenostmi odjinud, že budou schopni přinést zajímavé myšlenky a nápady. Přeji si, aby budoucnost byla světlá a dobrá. Jak to bude ve skutečnosti, netuším, ale přeji si to.

 

 

Vloženo: 10. 10. 2017
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět