Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 28. 10. 2023!

Člen slavného sochařského rodu MgA. Jakub Gajda, Ph.D., vyučuje na Katedře architektury

Člen slavného sochařského rodu MgA. Jakub Gajda, Ph.D., vyučuje na Katedře architektury
Přečtěte si rozhovor se synem slavného sochaře Vladislava Gajdy, autora plastiky Prométhea, která zdobí průčelí hlavní budovy VŠB - TU Ostrava.

Prvním sochařem ze známého ostravského rodu byl akademický sochař Vladislav Gajda, který dlouhá léta tvořil ve svém ateliéru v Ostravě - Třebovicích. Za svůj život vytvořil desítky významných soch, plastik, pamětních medailí a patřil i mezi průkopníky sochařské metody tryskání pískem do kamene. Právě on je autorem plastiky Prométheus - rozmach vědy, techniky a civilizace, která byla vyrobena z mědi v letech 1968-1973. Zdobí průčelí hlavní budovy VŠB - TUO a aktuálně z ní vychází i nové logo univerzity. Vladislav Gajda měl dvě dcery a dva syny, kteří se oba potatili. Starší Jan, který zemřel v srpnu 2012, měl ateliér v Ostravě - Nové Vsi. Mladší Jakub, sochař a restaurátor, převzal ateliér v Ostravě – Třebovicích po otci a v rámci svých aktivit vyučuje na Katedře architektury VŠB - TU Ostrava. Kromě mnoha jiných se podílí také na Landscape festivalu v Ostravě, a tak jsme ho při té příležitosti požádali o následující rozhovor.

Jakube, ještě než si budeme povídat o festivalu i tvé tvorbě, zastavme se krátce u tvého táty, který ti vštípil základy sochařství a jistě významně ovlivnil tvou tvorbu.

Můj otec se vyučil ještě za války u významného ostravského kamenosochaře Vávry, který měl podnik v Ostravě na „Šalamouně“. Rudolf Vávra i jeho syn Karel byli absolventi nejlepší sochařské střední školy v republice v Hořicích. Karel navíc ještě absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, takže se od nich určitě měl co naučit. Otec se tedy u nich za války vyučil a v roce 1945 jako nejlepší kamenosochařský učeň z celé Moravy odešel studovat středních školu do Hořic, odkud plynule přešel do Prahy na Akademii výtvarných umění k akademickému sochaři Janu Laudovi. V padesátých letech, která postihla naši vlast, byl Vávra i celá jeho slavná ostravská kamenosochařská dílna zlikvidována. Karel byl pak činný ve svazu výtvarných umělců, v rámci kterého ztvárnil mnoho prací. Mimo jiné i sochu lišky Bystroušky na Hukvaldech, která byla nedávno tak hanebně zcizena a nahrazena její replikou.  

Jak se dostal významný ostravský ateliér v Ostravě – Třebovicích, ve kterém si teď povídáme, do rukou Gajdů?

Ateliér byl vybudován německy píšící spisovatelkou a básnířkou Mariou Stonou, jako součást třebovického parku. Místní zámek stával v přilehlém parku již od roku 1697 a za druhé světové války byl poškozen a chátral. Místo rekonstrukce, byl tento barokní zámek v roce 1958 zbourán. Ateliér vybudovala Marie Stona pro svou dceru Helenu Scholzovou – Železnou, která byla nesmírně nadanou sochařkou a přátelila se i s prvním československým prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem. Po druhé světové válce ateliér využíval až do své smrti v roce 1952 známý ostravský sochař Augustin Handzel. Někdy kolem roku 1955 si otec ateliér pronajal a následně i odkoupil.

Tvůj otec je v souvislosti s „Báňskou“, logicky nejvíce spojován s již zmíněnou plastikou Prométhea nad průčelím hlavní budovy. Kdy si ji poprvé zaregistroval, a jaké máš vzpomínky na její vznik? 

Ta plastika mě provází celým mým životem, protože od mého narození bydlíme v těsné blízkosti kolejí, nedaleko kampusu. Otec pracoval nejenom v Třebovicích, ale v zimě i doma v pronajaté garsonce, která byla jen o dvě patra výše, nad naším bytem. Jako každý kluk jsem pochopitelně registroval, čím se živí jeho otec, takže jsem věděl, že je sochař. Plastiku Prométhea, která je umístěna na průčelí budovy vnímám jako „ksicht“ školy odjakživa a jsem nesmírně potěšen, že si ho i tvůrci nového loga zvolili jako ideový základ pro nové logo školy. Nutno říct, že tu plastiku netvoří pouze to, co je vidět na plášti budovy, ale je „prorostlá“ i do interiéru. Kdysi byla viditelná v místech, kde se dneska nachází „Galerie rektorů a sportovců“. Tuším, že ještě za minulého režimu byl tento prostor nepochopitelně, zcela necitlivě zabedněn očím veřejnosti a jsem rád, že současné vedení univerzity plánuje její odkrytí. Plastika se tak konečně dočká důstojné prezentace.

Opusťme tvorbu tvého otce a věnujme se tvému působení na Fakultě stavební Vysoké školy báňské - Technické univerzitě Ostrava. V úvodu jsem napsal, že působíš na Katedře architektury. Zajímá mě, od kdy a jaký předmět vyučuješ?

Na univerzitu jsem nastoupil, jestli mě paměť neklame, někdy v roce 2011, kdy mi tuto možnost nabídnul tehdejší vedoucí katedry architekt Aleš Student. Musím se přiznat, že jsem to tenkrát považoval za něco pro mě velmi prospěšného. Vysvětlím. Já jsem se až do té doby totiž hodně věnoval individuální práci a uvědomil jsem si, že mi začal chybět kontakt s různými obory a také určitá zpětná vazba. A protože kromě Akademie výtvarných umění v Praze mám na Pedagogické a filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě vystudovaný i obor jazyk český a výtvarný výchova, rozhodl jsem se tyto dvě kompetence spojit a na „Báňské“ přednáším v omezeném úvazku předmět architektonické modelování a materiály v architektuře, čímž snad svou troškou přispívám k formování budoucích architektů.

Jsi rád, že tady v Ostravě máme Katedru architektury? Jak důležité je to pro tento region?

Bezesporu je to nesmírně důležité! Dokonce její existenci považuji za naprosto nezbytnou! Myslím si, že je žádoucí, aby náš obor byl navázán i na práci ostatních kateder – Stavební mechaniky, Stavebních hmot a diagnostiky staveb atd., protože architekt by podle mě měl mít komplexní přehled a znalosti.

Podle čeho tak usuzuješ, Jakube? 

Vycházím ze své osobní zkušenosti. Když jsem v roce 2010 obhajoval na AVU v Praze doktorát, tvořil jsem svou práci, která se týkala, chlorid mastkové břidlice, tzv. krupníku (materiál z oblasti Sobotína v Jeseníkách), z velké části právě ve zdejších laboratořích, za přispění tehdejšího vedoucího Katedra stavebních hmot a diagnostiky staveb ing. Martina Vavra. Musím říct, že mě malinko mrzí, že mezi jednotlivými katedrami neprobíhá mnohem větší spolupráce na společných projektech. Dovedu si například představit, že by se na Katedře architektury vyučoval obor „Ochrana kulturního a průmyslového dědictví“, kde by byla výuka specializovaných architektů, kteří se budou na tato témata soustředit, a kteří jako specialisté na trhu práce prostě chybí, což vím z osobních setkání a rozhovorů s investory, úřady, farnostmi, lidmi z biskupství apod. Perfektní by na tom bylo, že tam nádherně propojíte Katedru architektury třeba s Katedrou stavebních hmot a diagnostiky staveb, což jsem si už osobně potvrdil před deseti lety. Myslím si, že absolventi takového oboru by pak měli skvělé uplatnění třeba na Slovensku nebo Polsku. Vracelo by se nám to, podle mě, i ve zvýšeném zájmu o studium na naší univerzitě. Vždyť v památkové péči jsme jedni z nejlepších na světě, respektive v Evropě.

Ty stojíš na univerzitě za jedním aktuálním projektem, který se připravuje v prostorách auly. Můžeš o něm prozradit více?

On to není až tak můj projekt, ale stojí za ním v první řadě Jakub Ivánek, autor mapy ostravských soch, který zjistil, že ve Vítkovicích na budově „Ocelárny 2“ je instalováno dílo mého otce, které vzniklo v roce 1970. Jedná se o reliéf „Zrození železa“ rozměrů 3,60 na 2,50 metrů, které je ukotveno na správní budově nynější ocelárny, která se však bude bourat. Kubovi Ivánkovi se podařilo tuto skutečnost zjistit a rozjel přes kolegyni architektku Evu Špačkovou jednání s vedením VŠB - TU Ostrava. Ti pak následně oslovili mě, jako majitele autorských práv a dohodli jsme se, že reliéf umístíme v přízemí, při vstupu do auly. Předpokládám, že v jeho blízkosti bude umístěný informační poster, kde bude stručně popsána geneze jejího vzniku. Jsem moc rád, že dílo bude umístěno ve veřejné instituci a nehrozí mu další stěhování. Pro mě to má i jistou symboliku, neboť se vrací do míst, kde ideově vznikalo, neboť nedaleko auly jsme celý život bydleli. Otec těmito místy musel nepochybně mockrát procházet. Navíc je to přímou linií propojeno s budovou rektorátu, kde je vevnitř, proti vstupu osazen jiný otcův pískovcový reliéf „Zrození uhlí“.

Na závěr bych se od tebe ještě rád dozvěděl nějaké informace ohledně Landscape festivalu.

My jsme jako Katedra architektury byli osloveni pořadateli, zda bychom se tohoto festivalu chtěli v nějaké formě zúčastnit. Jeho základní vizí je zvýšení povědomí o rozsahu, smyslu a významu oboru architektury ve vztahu k urbanismu města, současné architektuře, umění a veřejnému prostoru. Měl by přinést osvětu a mezioborový dialog nejen českých, ale také mezinárodních odborníků, umělců, politiků a široké veřejnosti. Mohl by přinést možné vize a řešení různorodého území Ostravy, třeba i formou idejí, vizí, dočasných intervencí ve veřejném prostoru. Na FAST již proběhla přednáška MgA. Pavla Karouse, Ph.D. na téma "PROCENTO NA UMĚNÍ, VIZUÁLNÍ UMĚNÍ VE VEŘEJNÉM PROSTORU". O míře participace našich studentů se ale teprve jedná, musíme si uvědomit, že hlavní těžiště festivalu má probíhat od února do června, a to jak známo, mají naši studenti práce až nad hlavu. Takže, jak říkají v Čechách: „budeme vidět“.

Více o festivalu se můžete dozvědět zde: https://www.landscape-festival.cz/

Text: Mgr. Marek Hýža

Foto: Mgr. Marek Hýža, archiv MgA. Jakuba Gajdy, Ph.D.

Vloženo: 13. 3. 2019
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 200 - Děkanát FAST
Zpět