Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Statické výpočty stavebních konstrukcí je zodpovědná práce, jejíž výsledky pak slouží lidem mnoho let

Statické výpočty stavebních konstrukcí je zodpovědná práce, jejíž výsledky pak slouží lidem mnoho let
Na konci minulého roku byly předány v pražském Karolinu jmenovací dekrety novým profesorům. Byl mezi nimi i prof. Ing. Antonín Lokaj, Ph.D. z Katedry konstrukcí Fakulty stavební, který byl jmenován profesorem pro obor Teorie a konstrukce staveb. Co pro něj titul znamená, čím chtěl být jako malý a co má na svém oboru nejraději, se dozvíte v následujícím článku.

V prosinci jste získal profesorský titul. Co pro vás znamená?

Na jedné straně je pro mě získání nejvyššího akademického titulu vrcholem kariéry. Profesura je asi ten nejvyšší stupínek, kterého mohu dosáhnout v mém profesním životě. Na straně druhé to beru jako začátek další odborné etapy. Jak říká jedno moudro, do čtyřiceti let by se měl člověk učit od starších, po čtyřicítce se má učit od mladších, aby si udržel mladého ducha a ty zkušenosti, které nabral, zase předal jim. To se mi povedlo, protože jsem potkal řadu osobností (docentku Matouškovou, profesory Cigánka, Marka, Bradáče a další), kteří mě ovlivnili a v mnohém se mi stali vzory. Naplňuje mě učit, baví mě bádat. Jsem rád, když se z mých studentů stanou moji kolegové, a když jsou v něčem lepší než já, to je pro mě největší odměna.

Vraťme se o pár let nazpátek. Každý z nás měl jako malý nějakou představu o tom, čím bude. Jak jste to měl vy? Které povolání vás lákalo?

Já ani sám nevím. Že chci být stavební inženýr, jsem prý prohlásil ve třetí třídě. Ani nevím, jak jsem na to přišel, protože pocházím z hornické rodiny. Ale moje maminka, která sama neměla možnost studovat, mě ve studiu vždy podporovala a motivovala. Při volbě střední školy jsem si vybral stavební průmyslovku, chtěl jsem se stát architektem, velmi mě bavila výtvarná výchova. Na střední škole jsme ale měli hodně rýsování, což už mě tolik nebavilo.  Proto jsem se rozhodl studovat na vysoké škole obor, kde převažovaly výpočty stavebních konstrukcí.

Už jste nakousl střední školu. Jak vzpomínáte na svá studentská léta?

Studentská léta jsou asi vždycky ta nejhezčí. Po maturitě na stavební průmyslovce v Ostravě jsem studoval na Fakultě stavební VUT v Brně, protože v Ostravě stavební fakulta ještě neexistovala. Brno byla škola života – člověk se osamostatnil, vyletěl z hnízda.

Nakonec jste se vrátil zpět do Ostravy. To se nevidí často.

Je pravda, že jsme se ženou v Brně chtěli zůstat, měli jsme ale problém najít byt. Roli v tom hrála i nabídka zajímavé práce z Vítkovické mostárny, kterou jsem dostal v posledním ročníku – tam jsem také na devět let zakotvil.

Na Fakultě stavební působíte už pětadvacet let. Co vás přivedlo sem, na VŠB-TUO?

Přivedla mě sem nabídka profesora Cigánka – „otce zakladatele“ Stavební fakulty na VŠB zprostředkovaná profesorem Krejsou mým bývalým kolegou z mostárny. Oba působili na Institutu stavitelství a geotechniky při Hornicko-geologické fakultě a oslovili mě s tím, zda bych tam nechtěl učit. Já nabídku přijal. Začínal jsem na pozici asistenta, později odborného asistenta, docenta a teď jsem profesorem.

Kdybychom srovnali vás jako studenta se studenty dnešními, co mají jednodušší a co těžší? Vidíte nějaké rozdíly?

Jsou stejně talentovaní a šikovní, jako jsme byli my, disponují lepším technickým vybavením a mají vícero možností z hlediska cestování a poznávání světa. Mohou si svobodněji organizovat čas, studovat v zahraničí. My jsme tolik možností neměli. Dnešní studenti to ale mají těžší v tom, že větší volnost přináší i větší zodpovědnost a náročnost v samostatném rozhodování. Myslím si, že pořád platí, že že 90 procent studia spočívá v systematické práci, zbytek je talent. Je třeba jen si to uvědomit.

A teď k vašemu oboru. Co na něm máte nejradši?

Navrhování a statické výpočty stavebních konstrukcí je zodpovědná práce, jejíž výsledky pak slouží lidem mnoho let. Líbí se mi fakt, že se mohu podílet na tom, jak bude konstrukce vypadat, jak bude spolehlivá a trvanlivá. Za svou práci jako autorizovaný inženýr zodpovídám doslova až do smrti. Tato práce mi na jedné straně přináší uspokojení, že dělám něco užitečného pro druhé, ale zároveň cítím i lehké mrazení z pocitu odpovědnosti, abych vždy odvedl kvalitní práci, protože na ní závisí nejenom spokojenost, ale i bezpečnost uživatelů těchto staveb.

Čemu se věnujete ve svém výzkumu?

Se svými studenty a kolegy se věnujeme různým oblastem v oboru navrhování a posuzování dřevěných konstrukcí. Největší pozornost věnujeme spojům dřevěných konstrukcí. Spoje mezi jednotlivými částmi konstrukce jsou rozhodujícím faktorem pro funkčnost, spolehlivost a trvanlivost konstrukce.

A poslední otázka, taková relaxační. Co děláte, když zrovna nepracujete?

Od mládí mě baví historie, zejména starověk a raný středověk. Zajímám se o historii křesťanství, středověké Evropy, starověkého Říma, Řecka, Izraele. Rád čtu, cestuji, pracuji na zahrádce a asi jako každého chlapa mě zajímají auta. Jako otec dvou dětí a dědeček dvou vnoučat rád trávím volné chvíle s rodinou.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská, Vztahy s veřejností

Foto: archiv respondenta

 

 

Vloženo: 20. 4. 2020
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět