Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Vysokoškoláky přijímá do akademického světa, a nakonec je z něj i vyprovází, pedel

Vysokoškoláky přijímá do akademického světa, a nakonec je z něj i vyprovází, pedel
Pedel. Člověk, který při imatrikulacích, promocích i zlatých promocích doprovází rektora a prorektory, děkana s proděkany, a v ruce drží žezlo, na které studenti slibují a přísahají věrnost univerzitě.

Studenti jsou z promocí a pokynů, které mají během promocí udělat, dost často nervózní, nakonec je ale tato slavnostní událost jednou z nejhezčích vzpomínek, které na studium mají. My vám v tomto čísle časopisu Akademik nepřinášíme už tradiční rozhovory s lidmi se stejným příjmením, nýbrž se stejnou funkcí. Do interview jsme totiž tentokrát oslovili univerzitní pedely.

Když se řekne pedel, ne každý ví, co to znamená. Co je vlastně náplní Vaší práce?

Arnošt Sitek: Když se v křížovkách náhodou objeví slovo na pět písmen, které je definováno jako vysokoškolský školník, je to pedel. Náplní mojí práce je, že zavedu vědeckou radu na jeviště v aule, po dobu imatrikulace nebo promocí tam sedím a studenti skládají slib a přísahají, že se budou řídit stanovami. Pak dostanou diplom nebo jsou přijati do akademického světa.

Petr Vídecký: Náplní naší práce je přivést a odvést slavnostní vědeckou radu na slavnostní promoce a z nich, a také přijímat slib absolventů položením ruky na insignii Ekonomické fakulty VŠB-TUO.

Jaroslav Valent: Už jsem v důchodu, nicméně stále dělám vrátného u pana Vozňaka. Kromě toho dělám, podle potřeby, pedela Fakultě stavební VŠB-TUO. Náplň už popsali moji kolegové – pedelové.

Jak jste se do své funkce dostali?

Jaroslav Valent: Ve funkci pedela už jsem od roku 2003 nebo 2004. Oslovil mě docent Kořínek, jestli bych to nechtěl zkusit. Tehdy v roli pedela končil dvaašedesátiletý pán, který už to nechtěl dělat. Ujistil mě v tom, že to zvládnu, protože jsem měl určité pochyby.

Petr Vídecký: Před sedmi lety mě oslovilo vedení školy jménem tajemníka fakulty, pana inženýra Kovaříka, jestli bych nepřijal tuto funkci. Tehdejší pedel musel ukončit svoji činnost kvůli nemoci.

Arnošt Sitek: Do funkce jsem se dostal tak, že předchozí pedel odjel v době promocí na dovolenou do Chorvatska. A můj vedoucí, působím na Fakultě strojní, mi to navrhl. Jsem vysoký a měl jsem nějaké roky. Zkusil jsem to.

Pamatujete si, kdy jste poprvé nesli žezlo?

Arnošt Sitek: Žezlo jsem poprvé nesl před 21 lety. Od té doby to dělám pořád, za tu dobu jsem měl více než 300 promocí a 50 imatrikulací.

Petr Vídecký: Poprvé jsem nesl žezlo před sedmi lety.

Jaroslav Valent: Smlouvu mám od roku 2003 nebo 2004.

Z jeviště auly vidíte na celý sál. Pozorujete, že by se studenti za těch několik let chovali jinak, než se chovali dříve?

Arnošt Sitek: Studenti jsou podle mě stejní. Je to důstojná akce, kterou žije rodina toho absolventa, s každým studentem přijde minimálně pět, šest lidí. Akorát mi přijde, že to teď berou trochu jinak. Musí si za promoce zaplatit a občas se stane, že někteří studenti už jsou zaměstnaní a z fabriky je nepustí. Myslím, že to bývalo důstojnější.

Jaroslav Valent: Myslím, že promoce studenti berou vážně, vždy je to takové slavnostní. Rozhodně to neshazují. Má to svoji úroveň a skutečně je to něco, na co budou rádi vzpomínat, není to bezvýznamná věc. Své promoce prožívají, rádi se fotí, ať je léto, nebo zima. Cítí tu zodpovědnost, mají tam rodiny, partnery.

Petr Videcký: Po mé sedmileté praxi mohu říct, že absolventi jsou šťastní, že ukončili studia a berou promoce jako životní zážitek.

Promoce musí být, zejména v létě, docela náročné. Je žezlo, které držíte, těžké?

Arnošt Sitek: V době promocí, které jsou od 20. června do 10. července, je největší vedro. Já už jsem byl minimálně 35x na promocích v Šumperku, kde v období promocí zatím nebylo škaredě, výhoda ale je, že tam máme promoce v kostele. Tam je výborný chládek, v aule je klimatizace.

Petr Videcký: Je pravda, že v létě je venku horko, ale aula na VŠB-TUO je klimatizovaná a vše je v pohodě. Insignie není těžká, podle mě váží maximálně dva kilogramy, tak se to dá vydržet.

Jaroslav Valent: My máme promoce v létě i v zimě, ale beru to tak, za těch několik let, co už jsem ve funkci pedela Fakulty stavební, aby promoce našich studentů byly důstojné, aby to mělo nějaký význam, úroveň.

Máte nějaký silný zážitek, na který rádi vzpomínáte?

Jaroslav Valent: Mám spoustu úsměvných zážitků. Vím, že jsou nervózní. Když přijdou ke mně, mají přiložit dva prsty na insignii a říct: slibuji, ale někteří se spletou a říkají: přísahám. Na to s úsměvem vzpomínám.

Petr Videcký: Mezi mé nejhezčí zážitky, coby pedela, patří promoce zahraničních studentů. Jsou velmi pokorní a projevují velký dík za vědomosti, které u nás na fakultě získali. Vzpomínám si na absolventa, který byl zdravotně indisponovaný a nemohl se insignie dotknout, protože neměl ruce. V jeho očích jsem ale viděl štěstí a radost z toho, co dokázal.

Arnošt Sitek: Užívám si zlatou promoci, která je pro absolventy, kteří promovali před padesáti lety. Je jim minimálně pětasedmdesát let. Je hezké vidět, jak to prožívají oni, se svými rodinami a dětmi, vnuky. Krásně tam zpívají děti z mateřské školky a univerzitní sbor. Je to velmi dojemné.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská, šéfredaktorka univerzitního časopisu Akademik

Foto: Archiv VŠB-TUO

Vloženo: 18. 5. 2020
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět