Bývá zvykem, že se ve veteránském věku lidé příslušející do dané komunity scházejí za účelem vzpomínání na dřívější časy. Je tomu tak i mezi spolužáky studijního ročníku bývalé Hutní fakulty VŠB v Ostravě, jejíž pokračovatelkou je dnes Fakulta materiálově-technologická VŠB – Technické univerzity Ostrava, kteří na této fakultě studovali v letech 1963–1968. Tak tomu bylo i ve dnech 6. – 7. 11. 2025, kdy si onen studijní ročník uspořádal pravidelný sraz v příjemném prostředí v rekreační zóně v blízkém okolí Ostravy.
Byl to zvláštní studijní ročník, resp. skupina 160 mladých lidí, studujících ve složité době. Avšak která doba není složitá? Doba, v níž studoval tento ročník, byla specifická tím, že se v temné době normalizace a politické nesvobody na krátkou dobu pootevřelo okno pro příliv čerstvého vzduchu ve společenské a politické situaci. Doba před tím i po té byla zatížena temnotami nesvobody a těžkostmi ve snahách zejména mladé generace v odborném i kulturním rozletu. Podmínky pro osobní rozvoj mladé vysokoškolské generace, nastupující po ukončení studia do praxe, nebyly v době normalizace, která právě začínala po době jejího vysokoškolského studia, nijak příznivé. Přesto se spolužáci autora tohoto článku v praxi docela dobře uplatnili. U řady z nich lze zaznamenat významné úspěchy ve vědecko-výzkumné práci, pedagogické činnosti i provozně-technické praxi, řada z nich byla či dosud patří do úspěšné podnikatelské sféry, a to nejen doma v České republice, nýbrž i v zahraničí. Nedá se říci, že by se studenti po ukončení studia rozeběhli každý svou cestou a navzájem se izolovali. Naopak, kamarádské vztahy se v praxi u mnoha z nich propsaly do pracovní spolupráce na různých úrovních řízení.
Oněch pět let vysokoškolského studia plus zmíněné pracovní vztahy v praxi vytvořily základ pro společenskou sounáležitost členů studijního ročníku po celou dobu od státních zkoušek až podnes. Ještě je nutno připomenout, že zmíněný studijní ročník se pravidelně ve dvou a půlletých intervalech schází solidárně i s těmi spolužáky, kteří si studium prodloužili o jeden či dva semestry a státní zkoušky skládali o rok později. Vždyť všichni tito členové ročníku spolu žili po celých pět let.
Listopadového ročníkového srazu se zúčastnilo celkem 27 spolužáků. Porovnejme tento počet s počtem jmen, jejichž evidenci si vede autor tohoto článku ve svém ročníkovém seznamu. Jestliže z počtu 160 jmen odečteme ty spolužáky, kteří nedostudovali, nebo v průběhu studia přešli na jinou školu, naopak přičteme ty, kteří se do našeho ročníku dostali v posledním roce z vyššího ročníku, dále odečteme ty spolužáky, kteří tento svět již, bohužel, opustili a přešli do hutnického nebe (a není jich málo) a dále odečteme ty, kteří se po státnici přece jen zcela odloučili a nenechali po sobě žádný kontakt a ročníkových srazů se nikdy nezúčastnili, pak účast 27 lidí na srazu představuje z výsledných 73 efektivních kontaktů 37 %. To zase není tak nízké číslo s uvážením toho, že ročníkový sraz se konal po 57 letech od ukončení studia.
Účastníci ročníkového srazu absolventů Hutnické fakulty VŠB Ostrava uspořádaného po 57 letech od ukončení studia
Příjezd prvních účastníků ročníkového srazu
Oficiální přivítání a čtení pozdravných vzkazů spolužáků, kteří se z různých důvodů nemohli ročníkového srazu zúčastnit
Kamarádi ze studií i společných začátků ve Vítkovických železárnách v družné debatě s podporou typické hutnické tekuté fáze
Absolventi Hutnické fakulty VŠB v Ostravě nastupovali do praxe se znalostmi a dovednostmi získanými v době svého studia, tj. kolem poloviny 60. let minulého století. Doba se rychle mění, zdokonaluje se technika, metodika, různé postupy a technické prostředky. Těmto změnám se absolventi museli neustále přizpůsobovat a učit se v nových podmínkách, které přinášela průmyslová praxe. Při vší generační skromnosti lze říci, že absolventi nijak nezaostávali, neztráceli dech za mladší generací a i dosud se v pracovním výkonu dovedou vyrovnat generaci svých dětí či vnuků. Autor článku si u svých spolužáků provedl malý test v osvěžení jejich paměti na léta studií. Předvedl jim malou výstavku svých drobných starožitností požívaných ve studiu nebo v praxi v době, kdy oni studovali, případně ještě starších, pocházejících z 30. až 50. let minulého století. Zde je několik ukázek a čtenáři těchto řádků si sami mohou ověřit, do jaké míry jsou s těmito historickými artefakty obeznámeni a zda by s nimi uměli pracovat:
Rýsovací souprava s vytahovacími pery. Zdalipak si spolužáci vzpomněli, jak se vypořádávali s rýsováním průniku prostorových těles, s výpočtem a rýsováním převodovek, poutních a kalibrovaných válců, s projektováním válcovacích tratí, nebo jiných hutních provozů a jak potom své výsledky pracně prezentovali na kladívkový papír formátu A2 nebo A1 s nulovým počtem omylů?
Líc a rub polyfunkčního logaritmického pravítka s tabulkou fyzikálních, chemických a technických parametrů. Zadání k cvičebním projektům studenti výpočtově zpracovávali pomocí logaritmických pravítek, jejichž vyšší, sofistikovanější formy zvládaly více funkcí než jen násobení, dělení, umocňování a odmocňování. Byly v nich zakomponovány i logaritmické, exponenciální a další funkce. S takovými pravítky se v praxi také projektovaly vrcholné stavby, stroje, letadla, rakety a další špičkové stavby. Logaritmické pravítko na snímku měří 500 mm, a lze je tudíž použít i k rýsování. Bylo význačným pomocníkem již při studiu autorova otce na ČVUT v Praze v první polovině 30. letech minulého století.
Grafická převodka pro stanovení parametrů trojúhelníka. Pomůcka má několik stran s uvedením geometrických vzorců, tabulky s funkcemi úhlů a otočnou převodovou šablonu. Pochází z vítkovické provenience od autora Jar. Karlinského. Pro dnešní studenty a techniky je tato pomůcka už asi jen anachronismem.
Rýsovací tužka. Rýsovací tužka nás provázela celou dobu studií. Toto je předchůdce známé ikonické versatilky podle československého patentu z r. 1937. Tužka zde ještě není opatřena koncovým strouhátkem na tuhy. Ukázka pochází z doby, kdy nikdo z nás ještě nebyl ani na světě. Je to tužka, kterou používal otec autora článku, stejně jako logaritmické pravítko, při svých studiích na ČVUT v Praze v první polovině 30. let minulého století.
Polární planimetr dvoupákový kloubový. Universální přístroj na měření plošných obsahů. S tímto přístrojem se frekventanti Hutní fakulty asi nesetkali. Pro strojaře, geodety, geometry a další specialisty však byl nezbytný.
Grafický kalkulátor pro stanovení teploty AC3 a meze pevnosti oceli v tahu dle chemického složení. Velmi frekventovaný pomocník v technické práci, hojně používaný ve Výzkumném ústavu metalurgickém Vítkovických železáren již od 40. let minulého století. Na této ukázce je podle znaku uprostřed vidět, že předmět skutečně pochází z vítkovické provenience. A podpis pod znakem možná někteří spolužáci autora článku poznají při srovnání s odpovídajícím podpisem ve svém studijním indexu, nebo na jiných studijních dokladech.
Vibrační dotykový otáčkoměr. Dílenský přístroj používaný k měření frekvence otáček, založený na převodu mikrovibrací osově rotujících těles na úhlovou výchylku pružného měřicího pásku. Pro dva rozsahy otáček slouží dva pružné pásky a kalibrační štítek se dvěma vyznačenými škálami. Styk s osou rotačního tělesa zajišťuje pryžový hrot na rameni v levé části přístroje, dobře patrný v horním obrázku. Spodní snímek ukazuje jeden pružný pásek upnutý v přístroji a druhý, s větší tuhostí, volně ležící. Toto je další ukázka archaického přístroje, se kterým by si již dnes technici v mechanických dílnách asi neporadili.
Autor článku si cení u generace svých spolužáků, kteří v době ročníkového srazu vesměs dosáhli již pokročilého věku 80 let, že je schopna adaptace na nové a neustále se vyvíjející informační, laboratorní, měřické, kancelářské a jiné technologie.