V roce 1989 absolvoval Hornicko-geologickou fakultu Vysoké školy báňské, obor Ekonomika a řízení hornictví. Poté se vrátil do své země původu, do Mongolska. Aby se o 37 let později setkal s vedením Fakulty materiálově-technologické a Fakulty strojní u příležitosti zahraniční cesty spojené s veletrhem vzdělávání University Global Fair v Ulánbátaru. Na setkání dorazili také další mongolští absolventi Vysoké školy báňské z let 1985-1990.
Při té příležitosti jsme se domluvili s panem Ganboldem Khukhuu na rozhovoru pro magazín Akademik.
Pane Khukhuu, můžeme se vrátit o nějakých 30 let zpět a zavzpomínat, jak jste se vůbec dostal ke studiu na Vysoké škole báňské? Z Mongolska do tehdejšího Československa?
Po maturitě jsme skládali speciální přijímací zkoušky a podle počtu získaných bodů jsme byli seřazeni. Stát nabízel studium na různých školách v zahraničí a podle pořadí jsme si pak vybírali. Já jsem si zvolil obor ekonomika a řízení hornictví. O VŠB jsem tehdy vůbec nevěděl. Teprve když jsem přijel do Československa a absolvoval roční jazykovou přípravu, dozvěděl jsem se, že budu studovat právě na Vysoké škole báňské.
Jaké bylo Vaše studium, jaké předměty Vám přišly nejtěžší, na které pedagogy rád vzpomínáte?
Všeobecné předměty, tedy matematika, fyzika a chemie, mi šly snadno. Nejtěžší byly odborné předměty, například mineralogie, protože jsem se s nimi setkal úplně poprvé. Z pedagogů vzpomínám především na Ing. Otokara Krajníka, který mi byl ze všech učitelů nejbližší a vedl také mou diplomovou práci. Rád vzpomínám i na vedoucího katedry Jaroslava Dvořáčka, tajemníka katedry Petra Šnapku, geologa pana Kumperu a fyzika pana Fojtíka.
Byli jste jako studenti z Mongolska více svázaní? Pořádali jste studentské akce? Nebo jste byli zapojeni do komunity s českými studenty?
Z Mongolska tehdy na škole studovalo přes deset studentů v různých oborech. Od roku 1985 až do konce studia v roce 1989 jsem byl předsedou rady mongolských studentů. Účastnili jsme se samozřejmě všech studentských akcí, například sportovních, a jako zahraniční studenti jsme na kulturních akcích představovali svou zemi. Pokud si dobře vzpomínám, tyto akce pořádal B-klub, který sídlil v přízemí studentské koleje.
Každé Vánoce nás rektor a děkan naší fakulty přijali, pozvali na oběd a obdarovali krásnými balíčky plnými české čokolády, ovocných džusů, sýrů, limonád a dalších sladkostí. Moc nás to tehdy těšilo. Mongolští studenti se přátelili i se studenty z dalších zemí. S některými jsme v pravidelném kontaktu dodnes, tedy už přes čtyřicet let. Patří mezi ně například Waheeda Moshref z Afghánistánu, Nelson Buitrago Trujillo z Nikaraguy, Yared Assefa z Etiopie nebo Mendes
Estevão z Angoly. A samozřejmě dodnes spolupracuji a udržuji kontakty i s českými spolužáky. Na všechny tyto přátele a pedagogy rád vzpomínám.
Pracovali jste v průběhu studia? Měli jste povinné praxe?
Během studia jsem nepracoval, tehdy to nebylo možné. Praxe jsme ale absolvovali. Já jsem byl na čtrnáctidenní praxi na Dole Ostrava a na zkušenostech z této praxe jsem pak postavil i svou diplomovou práci.
Kam směřovaly vaše kroky po skončení studia? Jak vypadal a vypadá Váš profesní život? Uplatnil jste znalosti a zkušenosti získané při studiu na Vysoké škole báňské i poté v praxi?
Absolvovat tak tradiční a renomovanou evropskou školu pro mě byla velká čest. Bohužel v době, kdy jsem dokončil studium, bylo Mongolsko socialistickým státem a procházelo hlubokou hospodářskou i politickou krizí. Doly pracovaly se ztrátou, některé se zavíraly a jiné musely výrazně propouštět. Proto jsem začal pracovat v energetice, na projektu výroby plynu z uhlí.
Jako inženýr-ekonom jsem se mohl uplatnit v jakémkoli odvětví, což byla tehdy velká výhoda mého oboru. Díky tomu jsem působil v energetice, v obranném průmyslu i v dopravě. Když v roce 1990
vzniklo v Mongolsku nové demokratické hnutí a zaváděl se systém více politických stran, hráli v něm vedoucí roli právě mladí lidé s evropským vzděláním.
Scházíte se se studenty z Mongolska, míváte pravidelné srazy, setkání?
Do roku 1992 absolvovalo naši ostravskou školu přes dvacet mongolských studentů. Dodnes jsme v pravidelném kontaktu a navzájem se podporujeme. Naši absolventi úspěšně působí v mongolské ekonomice, politice i kultuře.
Scházíme se dvakrát ročně. Na jaře, o Velikonocích, pořádáme sportovní akci pro absolventy českých škol. Na podzim, 28. října, slavíme výročí vzniku samostatného československého státu a pořádáme ples. Těchto akcí se účastní přes 250 absolventů českých a slovenských škol. Kromě toho se aktivně zapojujeme do obchodních setkání, která pořádají obchodní a průmyslové komory obou zemí, spolupracujeme v různých odvětvích a navzájem se podporujeme.
Navštívil jste od dob svých studií Českou republiku, Ostravu? Pokud ano, co říkáte na změny, kterými Česko / Ostrava / univerzita prošla? Případně plánujete se na VŠB-TUO někdy dojet podívat? Lákalo by vás setkání zahraničních absolventů na univerzitě?
Kdykoli jedu do Česka služebně, vždy se zastavím i v Ostravě a na své škole. S manželkou jsme totiž oba studovali na VŠB a náš nejstarší syn se narodil právě v Ostravě. Vracím se tam proto při každé příležitosti, abych si ty vzpomínky znovu připomněl. Naposledy jsem byl v Ostravě v srpnu 2024.
Na VŠB se toho hodně změnilo – vyrostl nový sportovní areál a univerzitní kampus se rozšířil. Protože jsem přijel o prázdninách, nemohl jsem se tentokrát podívat dovnitř budov. Pokaždé si ale
vybavím krásné vzpomínky na studentská léta.
Setkání zahraničních absolventů bych velmi uvítal, a pokud to bude možné, rád se zapojím i do jeho organizace. My, zahraniční studenti z mého ročníku, jsme si dodnes velmi blízcí, udržujeme kontakty a vyměňujeme si zkušenosti s tím, jak jsme ve svých zemích uplatnili to, co jsme se v Ostravě naučili.
Co byste poradil dnešním studentům?
Využívejte svůj čas co nejlépe – my jsme to v době studií ne vždy dokázali naplno. Během studia je důležité se navzájem dobře poznat a spřátelit. V budoucnu to má obrovský význam: zůstanete v
kontaktu, budete si vyměňovat zkušenosti, spolupracovat a třeba i společně podnikat.
Věnujte se co nejvíc praxi a sbírejte zkušenosti, dokud vás vedou zkušení a vzdělaní pedagogové. Teoretické znalosti dnes snadno najdete i online, ale praktické dovednosti získané pod vedením
zkušených učitelů jsou pro budoucnost nesmírně cenné.
Pokud je kolem vás hodně zahraničních studentů, učte se od sebe navzájem jazyky. Jazyk je nejdůležitějším nástrojem komunikace a základem přátelství. A v neposlední řadě se sbližujte s českými spolužáky a poznávejte co nejvíc českou historii, kulturu a způsob života.
Děkuji za tak zajímavé otázky – bylo mi potěšením zavzpomínat na to, co se dělo před 37 lety. Těžební průmysl dnes tvoří přibližně 30 % HDP Mongolska a jeho význam bude dál růst. Proto považuji spolupráci s naší školou za velmi důležitou pro přípravu budoucích odborníků.
Osobně vidím příležitosti nejen ve studiu mongolských studentů na VŠB, ale také v tom, že by studenti VŠB mohli jezdit do Mongolska, poznávat zemi a s mongolskými univerzitami společně realizovat praxe a projekty. V České republice navíc pracuje přes 30 000 Mongolů a zhruba 8 000 jejich dětí navštěvuje základní a střední školy. I pro ně by mohly vzniknout studijní programy s dvojím diplomem obou zemí. Naši absolventi jsou připraveni tuto spolupráci všestranně podporovat.
Děkujeme panu KhuKhuu za rozhovor. Více informací k setkání v Ulánbátaru najdete v článku na webu.