Absolventka oboru Biomedicínské inženýrství a odbornice na otologii, diagnostiky sluchu a rovnováhy ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, Pavla Krejzlová, se v letošním roce stala jednou z mentorek a mentorů v programu Poradenského a kariérního centra VŠB-TUO. Účast v mentoringovém programu jí také pomohla podívat se na obor, ve kterém působí, i z nové perspektivy. Přečtěte si v rozhovoru, jaké bylo její studium na VŠB-TUO, jak nastartovala svou kariéru a jak je důležité sdílení zkušeností mezi absolventy a současnými studenty.
Proč jste si pro svá studia vybrala právě VŠB-TUO? Jak se vám tady studovalo?
Obor Biomedicínské inženýrství bylo možné studovat v kombinované formě pouze na VŠB-TUO. Osobní okolnosti mě přiměly skloubit zaměstnání se studiem. Nebylo to jednoduché, ale zpětně jsem za tuto zkušenost velmi vděčná. Studium mi dalo pevné technické základy a mnoho cenných zkušeností, které dodnes využívám ve své práci ve zdravotnictví.
Neuvažovala jste o studiu jinde, ať už v jiném městě nebo v zahraničí?
Ano, jeden akademický rok jsem studovala také na ČVUT obor Systémová integrace procesů ve zdravotnictví. Současně ale nebylo možné zvládat oba studijní programy, a tak jsem se musela rozhodnout. V té době jsem pracovala ve firmě vyrábějící neurologické přístroje, takže studium na ČVUT mi přinášelo cenné znalosti z oblasti certifikace zdravotnických prostředků a legislativy. Přesto mě více přitahovala technická stránka oboru a biomedicínské inženýrství, proto jsem se rozhodla pokračovat na VŠB-TUO a studium na ČVUT ukončila. Studium v zahraničí pro mě tehdy z finančních důvodů nepřipadalo v úvahu.
Měla jste v průběhu studia stáž nebo brigádu, ať už v oboru či mimo něj? Pokud ano, pomohly vám získané zkušenosti při dalším studiu nebo hledání zaměstnání?
Ano, během studia jsem pracovala na úvazek 0,8 ve firmě vyrábějící neurologické přístroje. Po roce jsem se rozhodla ukončit studium na ČVUT a zároveň změnit zaměstnání. Nastoupila jsem do Fakultní nemocnice Hradec Králové na kliniku ORL. Kombinace studia a práce byla náročná, ale považuji ji za velmi přínosnou. Teorie a praxe se vzájemně doplňují a člověk si získané znalosti mnohem lépe osvojí. Je ale potřeba počítat s tím, že to vyžaduje hodně času, energie a odhodlání.
Čemu konkrétně se profesně věnujete? Jedná se o vaše první zaměstnání? Co všechno jste musela pro získání práce absolvovat?
Moje první zaměstnání bylo ve firmě vyrábějící neurologické přístroje, kde jsem pracovala jako technik kvality. Současně jsem se podílela na vývoji algoritmu pro lepší filtraci signálu při vyšetření sluchových center (BAEP), který se stal tématem mé bakalářské práce.
V současnosti pracuji ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, kde se specializuji především na otologii, diagnostiku sluchu a rovnováhy. Na tuto oblast navazovala také moje diplomová práce zaměřená na vývoj automatizované diagnostiky závratí. Vedle své práce v nemocnici působím také ve společnosti zaměřené na distribuci zdravotnické techniky pro oblast sluchu a rovnováhy, zejména diagnostických přístrojů, sluchadel a otologických implantátů.
Pro výkon profese biomedicínského technika nebo biomedicínského inženýra je zásadní odpovídající vysokoškolské vzdělání. Další profesní směřování pak závisí na konkrétním oboru, který si člověk zvolí. S tím souvisí certifikované kurzy a specializační vzdělávání – atestace.
Čerpáte ze znalostí, které jste získala během studia na VŠB-TUO, i v současnosti?
Rozhodně ano. Nejde jen o odborné znalosti potřebné pro práci s pacienty, které člověk získává především praxí a dalším vzděláváním. Studium mi poskytlo pevné základy v elektronice, programování, legislativě i technickém myšlení. Právě tyto dovednosti využívám při své práci prakticky každý den.
Byla jste zapojena do mentoringového programu Poradenského a kariérního centra VŠB-TUO. Co vás motivovalo stát se mentorkou?
Myslím si, že je to skvělý projekt. Studenti biomedicínského inženýrství často během studia přesně nevědí, jaké možnosti uplatnění je čekají nebo jakým směrem se mohou profesně vydat. Pokud jim mohu na tyto otázky odpovědět, podělit se o své zkušenosti nebo jim ukázat, jak vypadá běžný den biomedicínského inženýra v nemocnici, ráda to udělám. Zájemce ráda přivítám ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.
Stejně tak vítám studenty, kteří se chtějí věnovat problematice ORL nebo hledají téma bakalářské či diplomové práce v tomto oboru. Působím také jako konzultantka pro studentské práce.
Mentoring je přínosný i pro mě. Setkávání s mladými lidmi mi přináší nové pohledy, inspiraci a pomáhá mi držet krok s novými technologiemi i způsoby uvažování. Mladší generace často přichází s nápady, které mohou posouvat celý obor dopředu.
Jakou hodnotu vidíte v propojení absolventů se současnými studenty?
Propojení studentů a absolventů považuji za velmi důležité. Absolventi mohou studentům předat praktické zkušenosti, které během studia často nezískají a pomoci jim lépe se zorientovat v možnostech budoucího uplatnění. Zároveň je to obohacující i pro absolventy, kteří díky tomu zůstávají v kontaktu s novou generací a jejími nápady.
Čím vás mentoring obohatil z profesního nebo osobního hlediska?
Mentoring mi přinesl radost z možnosti předávat zkušenosti a pomáhat studentům najít jejich profesní směr. Zároveň mě motivuje k dalšímu rozvoji a umožňuje dívat se na obor i z nové perspektivy.
Jaké zkušenosti nebo poznatky byste doporučila studentům, kteří zvažují zapojení do mentoringového programu?
Nebojte se zapojit. Je to jedinečná příležitost získat odpovědi na otázky, které člověka během studia napadají, a využít zkušeností lidí z praxe. Sama bych byla za takovou možnost během studia velmi vděčná.
Doporučila byste mentoring i dalším absolventům VŠB-TUO?
Určitě ano. Sdílení zkušeností mezi absolventy a studenty je podle mě velmi důležité. V našem poměrně úzkém oboru může mentoring významně pomoci studentům při vstupu do praxe a zároveň posiluje celou biomedicínskou komunitu.